Cyril Svoboda například uvedl, že rodina má na leasing dvě auta značky Ford a našetřeno má několik desítek tisíc korun. Jeho předchůdce ve funkci předsedy strany Jan Kasal zase říká, že si kromě pražského bytu 3+1 pro dceru za celou politickou kariéru nic nepořídil.
Místopředsedkyně strany Zuzana Roithová napsala, že rodinný dům chce přenechat synovi a hodlá se přestěhovat na rekonstruované venkovské sídlo. Než bude přestavba hotová, přebývá tam v maringotce.
"Lidé by měli mít možnost srovnat, s čím kandidát vstupuje do politiky a nakolik se jeho majetek po skončení mandátu změnil. V české společnosti se vytratila míra vkusu toho, co už je za hranicí, a co ne," uvedl nedávno Svoboda.
Svoboda svůj záměr, aby všichni volební kandidáti KDU-ČSL odkryli své vlastnictví, ohlásil minulý měsíc poté, co MF DNES zahájila seriál Zbohatli v politice? Jeho smyslem bylo ověřit, nakolik je současná vláda ČSSD ochotna splnit čtyři roky starý a zatím nesplněný slib svého předsedy Miloše Zemana o veřejných majetkových přiznáních ministrů.
Ukázalo se, že někteří členové vlády nic takového o svém soukromí zveřejňovat nehodlají: šest ministrů včetně premiéra dotazník odmítlo vyplnit.
Oslovení politici KDU-ČSL byli ochotni veřejnosti sdělit informace, díky nimž bude možné za pár let lépe zkontrolovat, jestli si v případě vstupu do vlády "nepomohli" k pochybným majetkům.
Jediný, kdo váhal, byl první místopředseda, senátor a bývalý náměstek brněnského primátora Milan Šimonovský: "Ve svých dotazech zasahujete pro mne neúnosně do soukromí, a proto na dotazy odpovídám jen v omezeném rozsahu." Původně dokonce neuvedl ani to, kde pracuje jeho žena.
Právě to je přitom údaj, který musí každý poslanec a senátor podle zákona o střetu zájmů uvádět v přiznání v parlamentu ČR. Šimonovský si to nakonec rozmyslel a včera připustil, že ho na povinnost informovat veřejně o aktivitách své manželky upozornili kolegové v Senátu.
Z dotazníků a pátrání MF DNES vyplynulo, že s největším majetkem jde za lidovce do případné vlády poslanec a ekonomický expert strany Miroslav Kalousek.
Postavil v Bechyni dům za 2,3 milionu, koupil v Praze byt 3+1 za 750 tisíc a k dispozici má luxusní dvousetmetrové bydlení na pražském Veleslavíně. Tento byt koupil jeho švagr, podnikatel Lubomír Kašák, za 6,5 milionu korun a nechává zde Kalouskovy bydlet. Kašákova firma IDOS Praha profituje na veřejných zakázkách v Příbrami, kde je starostou Kalouskův stranický kolega Josef Vacek. Kašák přispěl Kalouskovi i Vackovi na kampaň.
Střetům soukromých a veřejných zájmů politiků má bránit zákon, který je však dosud nutí jen k tomu, aby jednou za rok předložili do parlamentu zprávu, co nového si pořídili a kde pracují jejich manželky a manželé. Soupis majetku, s nímž do funkcí přicházejí, od nich zákon nechce.
Právní norma navíc nepamatuje na žádnou sankci, pokud žádné majetkové přiznání nevypracují nebo v něm uvedou nepravdivé údaje.
| Rupnik: Kontrola politiků je nutná |
| Požadavek veřejnosti na průhledné majetkové poměry politiků vzrůstá v posledních letech i v západní Evropě. "Tato snaha je dnes mnohem silnější než před dvaceti lety," říká k tomu politolog Jacques Rupnik, trvale žijící ve Francii. "Je to dáno tím, že za tu dobu se přišlo na řadu případů, kdy byly veřejné funkce zneužívány k financování volebních kampaní nebo i k osobnímu obohacování politiků. Média při této kontrole hrají velmi důležitou roli."
Jak byste stručně popsal smysl toho, aby politici sepisovali stav svého majetku? Samozřejmě nejde o žádnou fiskální inkvizici, ale jedině o to, aby veřejnost měla srovnání: s tímto majetkem dotyčný člověk do politiky vstoupil, s tímto odchází. Pokud by si někdo za dobu, co byl ve funkci ministra, pořídil například tři zámky, bylo by to asi každému divné. Někteří politici se však brání poskytnutí těchto údajů. Někteří ministři například vzkázali, že jsou občany jako každý jiný a nemají povinnost uvádět své soukromé údaje. Politik není občan jako každý jiný. Ne každý vstupuje do veřejné funkce, ne každý chce být ministrem. Je zcela legitimní se ptát, jaké výdělky politici mají a z čeho žijí. Proč se tomu někteří politici, placení z peněz občanů, tolik brání? Pletou si roviny. Nejsou schopni si uvědomit, že veřejnost má mít kontrolu nad tím, zda nejsou veřejné funkce zneužívány pro soukromé účely. Na druhou stranu chápu jejich obavy z možné populistické kampaně proti politikům jako skupině lidí. |
