Tak si nejvýraznější polistopadový předseda lidovců (on sám tedy striktně říkal „křesťanských demokratů“) budoucnost partaje nepředstavoval. Chtěl z ní udělat českou CDU, stavěl ambiciózní Čtyřkoalici, hýbal českou politikou, hned dvakrát mu jen těsně utekl post premiéra, přitáhl ke straně i osobnosti z liberálnějších kruhů.
Připouštěl ale, že udělat z lidové strany dominantní politickou sílu bude běh na delší trať. „To není otázka snů, ale budoucnosti. KDU-ČSL má obrovskou šanci převzít čím dál větší díl odpovědnosti na našem politickém spektru,“ plánoval v roce 1997, rok před svým odchodem z politiky, kvůli vážné nemoci.
Pak to začalo jít z kopce: krach Čtyřkoalice, střídání předsedů, stranické schizma, pád mimo Sněmovnu... Aktuálně končící šéf Pavel Bělobrádek ji sice vytáhl zpátky, ale ani jeho mise nebyla kdovíjak zázračná. Strana teď přežívá v opozici s pouhými deseti poslanci, což je – vyjma onoho totálního průšvihu z let 2010 až 2013 – nejméně v celé její historii.
Dnes je cítit poptávka po radikálnější změně, ale KDU-ČSL se jí sotva dočká, nepředstavuje ji ani jeden ze tří kandidátů na předsedu: Jihočech Jan Bartošek, Marian Jurečka z Olomoucka a Východočech Marek Výborný. Předsjezdová nálada ve straně signalizuje, že předsednický souboj se fakticky odehraje mezi Jurečkou a Výborným. Bartošek je považován za zábavného chlapíka, který už postem šéfa poslaneckého klubu dovršil, ne-li překonal svůj osobnostní limit.
Jurečka versus Výborný
Pravděpodobné finalisty pak odlišuje zejména zkušenost. Jurečka je ostřílený kozák, byl ministrem zemědělství, řadu let je prvním místopředsedou strany, pevná součást tandemu s Bělobrádkem (byť jejich vztahy nebyly zase tak idylické). Výborný je proti tomu druhým rokem jenom řadový poslanec.
Volby v KDU-ČSLKandidáti na předsedu: |
Úplně opačně to ale může vidět ten, kdo si více než osmiletou éru Bělobrádkova týmu vyhodnotí jako cestu od tehdejších necelých pěti procent k... dnešním necelým pěti procentům. Z tohoto pohledu je Výborný nová tvář, slibující alespoň nějakou změnu. A lidovci s novými tvářemi nemají špatnou zkušenost: zatímco Luxovi nebo Bělobrádkovi na jejich startu nikdo nevěřil, mazáci jako Svoboda nebo Kalousek toho naopak moc nepředvedli.
Volání po nové tváři je dnes v KDU-ČSL zjevné, ale ještě více se poptává schopnost být lídrem a přesvědčivě vystupovat na veřejnosti. A v tomto ohledu má Jurečka pověst muže, který občas rychleji mluví, než myslí. Třeba když na podzim už při sledování sporné reportáže o Babišově nemocném synovi rozjížděl hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Výborný je sice v tomto směru tak trochu „tabula rasa“ a krok do neznáma, ale kdo chce, hledá v něm rozvážné geny jeho otce, dlouholetého místopředsedy strany a ústavního soudce.
Rozdíl je i v různých koaličně-integračních úvahách. Zatímco Jurečka dlouhodobě inklinuje ke spolupráci se STAN a Bartošek s TOP 09, Výborný upřednostňuje silnou středopravicovou spolupráci s ODS, tedy přesněji s ODS Petra Fialy. A v tomto ohledu jistě nedávné vyloučení Klause juniora z řad občanských demokratů Výborného akcie posílilo.
Odhadnout vítěze není jednoduché
Odhadovat předem výsledek volby je obtížné, straníci se dušují, že neexistuje žádná dohoda krajů a hlasování bude živelné. Mnoho nelze vyvozovat ani z nominací: všichni kandidáti bodovali ve svých krajích, ale jinak to jde napříč, třeba Brno nepodpořilo Moraváka Jurečku, ale Pardubičáka Výborného. Dualita Čechy versus Morava asi fungovat nebude, paradoxně ani přesto, že za třicet polistopadových let vedli bytostně moravskou stranu předsedové z Moravy jen asi pět roků. Vyrovnané je to i profesně: Jurečka je zemědělec, což je oblast, jež lidovce vždy zajímá, Výborný zase učitel, který se profiluje i na poli rodinné politiky.
Podle všeho má zatím Výborný nad Jurečkou mírně navrch, ale rozhodovat mohou desítky hlasů, tedy třeba to, jak se komu povede napsat a přednést kandidátský projev. Nikdo jiný už v úvahu nepřipadá, parlamentní strana si nemůže dovolit mít v čele neposlance či nesenátora – a v obou klubech už nemá kde brát. Nejúspěšnější lidovecký politik Jiří Čunek je paradoxně bez šance: jeho afinita k Andreji Babišovi ho staví úplně mimo hlavní proud strany.
Nemáme žádnou pohádku o koblížkovi, řekl při grilování lidovců Jurečka |
Ať už KDU-ČSL při hledání nového Luxe vsadí na kohokoliv, je otázkou, co bude v jeho silách. Partajní revoluci typu vymazání značky a zapojení do nějakého nového uskupení neslibuje nikdo, jen úpravu akcentů. A trend není moc příznivý. Strana má dnes ani ne 23 tisíc členů (ještě před deseti lety to byl skoro dvojnásobek, v roce 1990 bezmála sto tisíc), věkový průměr členů je 65 let.
Partaj vymírá a kulhá na českou nohu, v celých Čechách má členů zhruba tolik jako v Jihomoravském kraji. Také voličsky je dnes všechno jinak než za Luxových časů. I lidovcům řádí na venkově v revíru Babiš, politický střed je dnes přecpaný k prasknutí a strana se ani za tři desítky let nezbavila pověsti pánbíčkářů, což v Česku věru není plus.
Sázka na tradičně silný komunál a na vrcholné úrovni tandem s ODS se proto jeví jako možný krizový scénář. Zejména když se obě strany už dnes programově moc neliší.
