Těžkou fyzickou práci v lomech, dolech a na stavbách tam místo vojenské služby museli vykonávat lidé, kteří vadili komunistům: živnostníci, kněží, bývalí majitelé firem a soukromí zemědělci.
Pokyn k hledání a potrestání viníků vydalo před koncem uplynulého roku státní zastupitelství. "Žalobci a policisté budou věnovat pozornost i problematice týkající se PTP," potvrdila mluvčí nejvyšší státní zástupkyně Renata Malinová.
Bylo by to poprvé, co by za posílání rekrutů k "černým baronům" mohl někdo pykat. Typově by mělo jít o vojenské úředníky nebo členy komisí komunistických národních výborů. S vytipováním viníků by měli pomáhat sami bývalí členové jednotek PTP.
Ty jsou známy i díky Miroslavu Švandrlíkovi a jeho románu Černí baroni. Jednotkou PTP prošel i Jiří Pešek z Českobudějovicka. "Dokázal bych dodnes říci, kdo mě tam dostal, ale to už jsou dnes nebožtíci. Není vyloučeno, že někdo jiný ukáže na žijící lidi," míní Pešek.
Akce Kulak
Pátrání po lidech, kteří posílali politicky nespolehlivé k "pétépákům", je součástí akce Kulak. Ta začala už loni. Vyšetřovatelé v jejím rámci hledají členy komisí, kteří násilně stěhovali po válce zemědělce do vylidněného pohraničí. Prošli 350 případů. Výsledkem je zatím jedno trestní stíhání na Rakovnicku.
Potenciálním viníkům, kteří mají "pétépáky" na svědomí, dnes už musí být nejméně pětaosmdesát let. Policejní pátrání tak bude hlavně spočívat v ověřování, jestli dotyčný podezřelý ještě žije.
Předseda Svazu PTP Vladimír Lopaťuk přislíbil policii pomoc, ale sám moc nevěří, že se podaří někoho najít. "Já jsem studoval teologii, což byl asi důvod, proč jsem se do PTP dostal. Přišel mi prostě povolávací rozkaz a nevím, kdo za tím konkrétně stál," vzpomíná Lopaťuk.
Ve vojenské základní službě strávil 39 měsíců a pracoval na stavbách, mimo jiné ve slovenském Komárně.
Tábory prošlo na 40 tisíc lidí, někteří zahynuli
Bývalí pétépáci se po své minulosti pídili hned po roce 1989. Většinou však neuspěli. To proto, že mnohé dokumenty týkající se jejich perzekuce byly skartovány.
To teď ztíží práci i policii. Pomocné technické prapory vznikly v roce 1948 a byly zrušeny v roce 1954. Dostávali se tam nejčastěji živnostníci a zemědělci, kteří se vzpírali kolektivizaci, ale také kněží, potomci šlechticů nebo Romové.
I když se tyto prapory tvářily jako vojenské jednotky, v podstatě šlo o tábory nucených prací. Prošlo jimi skoro čtyřicet tisíc občanů, z nichž jich dodnes šest tisíc figuruje ve Svazu PTP a pro policii jsou to cenní svědkové.
Udává se, že asi 140 "pétépáků" zahynulo při pracovních úrazech. Do PTP mimochodem nechodili jen mladíci na základní vojenskou službu, ale i starší lidé. "Měli jsme mezi sebou i čtyřicátníky, kterým napsali, že jdou na časově neomezené vojenské cvičení. Byli to převážně živnostníci, kteří se komunistům vzepřeli," vypráví Lopaťuk.
Kauza PTP zdaleka není jediná, kterou se Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu zabývá. "Vedeme jedno trestní stíhání za stěhování kulaků na Rakovnicku. Případ pořád běží, žalobce nás žádal něco doplnit. Jedna kolegyně se také nově zabývá pátráním po lidech, kteří vyhazovali studenty z vysokých škol z politických důvodů," hovoří o aktivitách úřadu jeho mluvčí Jan Srb.
Řadoví žalobci a žalobkyně však tyto kauzy "milují" méně, protože spočívají v nekonečném a nejistém procházení archivních materiálů, na rozdíl od práce s bezpečně živými zločinci.
