"Klub nemá nahrazovat družinu nebo zájmové kroužky. Snažíme se, aby byl každý den ve znamení nějaké jiné činnosti. Pondělí je například sportovní, ve středu arteterapie. Děti vědí, co je čeká, nemusí ani předem hlásit, jestli přijdou. Je na nich, zda se do činnosti zapojí," říká kurátorka Markéta Taraležkovová z Obvodního úřadu Praha 7.
"Součástí je i prevence kriminality a drog například formou přednášek, odpovídajících věku dětí. Podstatné je i to, že zatímco za družinu dnes musí rodiče zaplatit, klub mají děti zadarmo," dodala kurátorka. Velkým příznivcem projektu je i vedoucí klubu Martin Motl. "Naše děti jsou temperamentní, mají krásné nadání pro pohyb, tanec a zpěv a mají o tuhle činnost větší zájem než třeba o modelaření. Kvůli sousedským vztahům je ale musíme omezovat," podotkl.
Klub nejvíce vadí manželům, kteří bydlí přímo nad ním. "Když to otvírali, nikdo se mne neptal, co si o tom myslím. Oni tam tancují, zpívají a řvou, dveře zavírají tak, že se nám třesou okna," stěžuje si majitel bytu, který si nepřál zveřejnit své jméno. "Je to dům skeletového typu s vysokou propustností hluku. My slyšíme, když sousedé kašlou. Bez ohledu na tyto okolnosti někdo rozhodl, že tady bude klub," dodává jeho manželka. "Třese se nám podlaha, ruší nás hluk a rány. Když napíšeme stížnost, posílají nám nesmyslné odpovědi. Je to bezmoc a zoufalství," stěžuje si rozhořčeně obyvatelka bytu nad klubem.
Kurátorka Markéta Taraležkovová připouští, že podobné problémy při zakládání klubu neočekávali. "Při výběru prostor jsme určitě podcenili fakt, že se nacházejí v obytném domě. Zpočátku hygienici nežádali, aby se prostor odhlučnil. Rekonstrukce tedy protihluková opatření nezahrnovala a my se s tím nyní potýkáme," řekla kurátorka.. "Jsou to děti, projevují emoce vehementně, nemůžeme na nich prostě chtít, aby byly pořád v klidu, to by je ani nebavilo a nechodily by sem. Lidé, kteří si stěžují, říkají, že jsme za to placení, abychom je udrželi v klidu. Za to my ale placení nejsme," doplnil Martin Motl.
Úředníci se pokusili vyřešit situaci tím, že majitelům bytu nad klubem nabídli výměnu bytu. "To by ale nesměli chtít vyměnit našich čtyřiasedmdesát metrů čtverečních za jeden pokoj na pavlači," odmítla návrh majitelka bytu. "Když už se hluk nedá vydržet, telefonujeme místostarostce, ta je uklidní, dva dny je jakžtakž ticho a pak to začne znovu," hořekuje sousedka klubu. Oba manželé jsou nespokojeni s tím, že jednání s úřady se vleče, a podezírají úředníky, že pracovníkům klubu předem oznamují návštěvy kontrol. Ty pak prý žádné porušení norem nemohou zjistit. "My se skutečně snažíme najít pro klub nějaký jiný prostor, kde by konflikty s nájemníky nemohly vznikat. Není ovšem jednoduché takové místo najít," řekla kurátorka Markéta Taraležkovová.
 Romské děti soutěží v klubu U Průhonu, který je každý den otevřen pro děti ze sociálně slabších holešovických rodin. (5. 1. 2001) |
 Romské děti tančí v klubu U Průhonu, který je každý den otevřen pro děti ze sociálně slabších holešovických rodin. (5. 1. 2001) |
 Lidé si stěžují, že je obtěžuje hluk z klubu, který dětem nabízí alternativu k prožívání volného času na ulici. (4. ledna 2001) |
