Výzkum vedl americký psycholog Jeff Hancock z University Cornell ve státě New York.
Zjistil, že prostřednictvím e-mailu jen 14 procent účastníků jeho pokusu lhalo, zatímco při rozhovoru tváří v tvář to bylo 27 procent.
Nejsnadněji se však lži vymýšlely při telefonickém rozhovoru. Lhaní se dopustilo 37 procent respondentů.
Údaje o důvěryhodnosti tradičních psaných dopisů nejsou k dispozici, protože studenti tento způsob komunikace během sledovaného týdne nevyužili.
Studie analyzovala veškerou významnější komunikaci mezi studenty v přirozeném prostředí. Významnost definovala časem. Zajímala se o výměny informací, které trvaly deset minut a více.
Výsledek studie, který bude oficiálně představen v dubnu na vídeňské konferenci o interakci mezi člověkem a počítačem, zřejmě překvapí psychology, podle nichž zvláště psaní e-mailů vybízí k fabulování.
E-mail může lháře usvědčit
Hancock se domnívá, že při psaní elektronických dopisů funguje jistá závaznost psaného slova. Mohou nekonečně dlouho zůstat v paměti počítače a napsaná lež se může jejímu autorovi později vymstít. Do větru lze zkrátka pouze mluvit.
Časově rozkouskovaná psaná konverzace navíc umožňuje rozmyslet si odpověď. Spontánní lež je totiž nejčastější v situacích, kdy je nezbytná okamžitá reakce. Odpověď na otázku typu "Líbí se ti moje šaty?" je prakticky předem daná.
U konverzace z očí do očí záleží podle Hancocka hlavně na tom, zda se zaznamenává. Lidé se zřejmě obávají vyřčené lži, pokud vědí, že může být později použita proti nim.
Hancock doufá, že výsledky jeho studie si vezmou k srdci nejrůznější firmy. Telefon by mohl být nejvhodnějším médiem v obchodních odděleních, kdy je třeba prodat nějaký produkt i za cenu určitého upravení pravdy.
Pokud chce ale ředitel oddělení svého podřízeného čestně seznámit s hodnocením odvedené práce, měl by mu napsat e-mail.
