Podobnými zkazkami nyní severokorejský tisk zásobuje lidi jak na běžícím pásu. Izolovaný stalinistický režim, který je kvůli rozvoji svého jaderného programu znovu na nože s ostatním světem, se tak zoufale snaží povzbudit morálku lidí v jedné z nejchudších zemí planety.
Těm podle sporadických zpráv, jež pronikají ze stalinistické říše, není opravdu co závidět. Nejenže jsou loutkami v rukách vládnoucí elity, nyní musí navíc čelit jedné z nejchladnějších a nejhladovějších zim za poslední roky.
Režim přesto rozpoutal novou fázi jaderné konfrontace se světem a vychloubá se, že letos významně posílí armádu, aby "se ubránil arogantním praktikám imperialismu".
"Máme-li odhodlaně bránit čest a svrchovanost, musíme všemi možnými způsoby posílit naše revoluční ozbrojené síly a úlohu vojáků," napsaly tři oficiální deníky ve společném úvodníku k Novému roku.
USA a jejich spojenci přerušili dodávky topné nafty do KLDR poté, co vyšlo najevo, že Pchjongjang dál vyvíjí jaderný arzenál.
Odborníci se vesměs shodují, že toto opatření bohužel "potrestá" hlavně nevinné. "Je pravděpodobné, že stovky tisíc lidí budou muset přežít zimu bez elektřiny," řekl televizi BBC David Hippel z americké nevládní agentury Nautilus.
Minulý týden oznámil Světový potravinový program, podpůrná agentura OSN, že v důsledku omezování humanitární pomoci od hlavních dárců, především USA a Japonska, nebude schopen pomoci téměř třem milionům Severokorejců, kteří byli na dodávkách zvenčí závislí.
"Bezprostředními oběťmi budou děti a staří lidé včetně téměř 760 000 dětí z opatroven," sdělil jeden humanitární pracovník. Existují náznaky, jako pověsti o nezdařených pučích, že pozice Kim Čong-ila není neochvějná.
Nejmenovaný lékař, který v KLDR pobýval dva roky, řekl časopisu Time, že země mu připomíná východní Berlín před pádem zdi. "Na ulicích jsou žebráci, lidé zbytečně umírají kvůli nedostatku banálních léků," uvedl.
Jiní poukazují na to, že neschopnost režimu nasytit obyvatelstvo podkopává autoritu Kima, který si nikdy nezískal takovou vážnost jako jeho otec Kim Ir-sen. Od uprchlíků přicházejí zprávy, že některé dobře míněné reformní kroky ekonomickou situaci v zemi ještě zhoršily.
"Ceny potravin a nájemného stouply třicetkrát. Lidé jsou nervózní a život je teď mnohem obtížnější," řekla jedna běženkyně.
Pchjongjang, kde mají právo žít jen straníci a nejloajálnější obyvatelé, je prý dosud oázou relativního luxusu. Vojenské kontroly drží masy v uctivé vzdálenosti od této výkladní skříně severokorejského komunismu.
Dvoumilionové město dostává nejlepší potraviny, proudí tam zboží z Číny, banány a pomeranče i víno a cigarety.
Zatímco maso, a dokonce i bílá rýže jsou pro miliony lidí rarita, restaurace v metropoli nabízejí hovězí pečeni i další lahůdky komukoli, kdo platí v amerických dolarech. Pchjongjang má daleko do ráje, ale lidem z venkova by tak jistě musel připadat.
I v hlavním městě prý přesto už začínají být viditelné známky toho, že víra ve schopnosti velkého vůdce je podlomena.
"Lidé dnes mnohem více vědí, jak to chodí za hranicemi země. Už to nejsou jen roboti s vymytými mozky," řekl časopisu Time jeden z běženců.
