Na rozdíl od těch zvířat, kterým gen PET - 1 odebrán nebyl, více útočili na cizí jedince a ve svých klecích častěji vyhledávali místa, která lze považovat za bezpečnější.
Bilog Evan Deneris řekl, že chování myší bez genu PET - 1, se nápadně podobá problémům jednoho typu mentálně postižených lidí. Pro ně je charakteristická agresivita a také pocity velké úzkosti.
Deneris dále uvedl, že chování živých tvorů upravuje serotonin produkovaný buňkami. U jedinců, u nichž je tvorba serotoninu příliš nízká, mohou vzniknout problémy s chováním.
Tým vědců vedený Denerisem teď pracuje na ověření svých poznatků. Chce také zjistit, jestli gen PET-1 hraje podobnou roli i u lidí. Pokud se tyto poznatky potvrdí, bylo by možné léčit některé psychicky nemocné lidi dřív, než je choroba zcela přemůže.
Peter McGuffin, z psychiatrického výzkumného ústavu v Londýně, ale pochybuje o takovéto možnosti léčení projevů agresivity anebo úzkosti. Odbornou léčbu podle něj nelze nikdy nahradit genetickým zásahem. Podle jeho názoru by ale potvrzení výsledků Denerisova výzkumu mohlo hodně usnadnit určení, jak budou pacienti reagovat na léky.
