DECHOVKÁŘKA: Naši hudbu berou i mladí. Lidé někdy nepoznají levný brak

Dechová hudba se pomalu proměňuje. I v současnosti vznikají nové kapely z mladých muzikantů, dechovka tedy jen tak nezanikne, domnívá se zpěvačka a moderátorka Marta Adámková. Větší zájem o dechovku mají Moravané. „Připadá mi, že Češi se tak trochu stydí za své tradice a folklór, zatímco na Moravě se udržují,“ říká v seriálu Lidé Česka.

Kdo jsou lidé, kteří chodí na vaše koncerty? Převažují senioři nebo dechovku poslouchají i mladí lidé?
Dechová hudba je určitě spojena spíše se starší generací, ale záleží na tom, v kterém kraji hrajeme. Třeba v Praze je to záležitost vyloženě starší generace, ale jakmile vyjedeme do menších měst nebo do ciziny, kde je tato hudba populární, tak chodí na naše koncerty úplně běžně i mladí lidé. Posluchače dechovky tedy najdete ve všech věkových kategoriích, i když samozřejmě převažují starší lidé.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: [e-mail]

Dechovka a lidová hudba byla poslední dobou prezentována hlavně produkcí televize Šlágr a úspěchem dua Eva a Vašek. Podle kritiků jde však o umělou hudbu a kýč. Jak je vnímáte vy?
Absolutně stejně. Eva a Vašek nejsou žádná dechová hudba. Chceme-li mluvit o dechových kapelách, znamená to, že se hudba hraje na dechové nástroje, což tady neplatí. Eva hraje na klávesy, Vašek na harmoniku a ostatní hudba je jen nasamplovaná na klávesách. Je to tedy předpřipravená hudba, nikoli živá a ani repertoár není typicky dechovkový. Duo Eva a Vašek je komerční tah, který vyšel, protože u nás v devadesátých letech chyběly nahrávky písniček různých stylů a žánrů. Televizi Šlágr moc nesleduji, přiznám se, že jsem ji viděla asi jen třikrát. U té také absolutně není řeč o tom, že by se jednalo o lidovou nebo dechovou hudbu. Hrají tam všelijaká podivná dua a tria různého nástrojového obsazení. Skutečně dechových orchestrů tak vystupuje velmi málo.

Kapela je podle vás tedy vždy lepší než syntetizátory?
V lidové a dechové hudbě rozhodně.

Proč tedy lidé nejdou raději na klasickou dechovku a utrácejí peníze za nekvalitní nízkonákladovou produkci?
To je otázka. Ona levná je ta produkce často jen při pohledu z venčí. Kolikrát takové duo s klávesami stojí pořadatele mnohem víc peněz než celá kapela. Proč za to lidé utrácejí, mi není jasné. Možná je to tím, že část posluchačů se v posledních letech tak trochu otupila, protože neměla možnost slyšet dobré kapely. Už před rokem 1990, když se dechová hudba ještě ve větší míře hrála v televizi, tam mohl vystupovat v podstatě kdekdo. Ale špičkové kapely vždycky hrály na úplně jiné úrovni, byli v nich opravdoví muzikanti. Lidé to ale postupně přestali rozlišovat.

Důvodem může být i to, že když někdo pořádá ples nebo koncert, tak často nemá prostor, kam by se vešla celá kapela, takže raději pozve jen tři čtyři muzikanty. Další věc je, že když dnes kapela hraje na plese, tak posluchači nechtějí pouze dechovou hudbu, ale i jiné žánry, které je samozřejmě daleko jednodušší zahrát na elektronickém zařízení. S elektronikou tedy máte daleko větší možnosti zahrát i jiné druhy hudby.

Kolik členů má vaše kapela Strahovanka?
Orchestr má dvanáct členů včetně dvou zpěváků, občas přibíráme ještě jednu zpěvačku. Záleží na velikosti akce. Strahovanka hraje většinou koncertně v divadle nebo v koncertních sálech, kde není prostorový problém, ale spíše ten finanční.

Hrajete i na bálech?
V minulosti jsme hrávali daleko víc, ale dnes už zdaleka není tolik příležitostí. Většina pořadatelů dneska kouká hlavně na to, kolik kapela stojí, a už ne tolik na kvalitu. Je to trochu kontraproduktivní, protože pořadatelé si často objednají levnou tříčlennou kapelu. Jenže když pak hraje ve velkém sále, tak to nezní dobře. Lidé jsou z toho otrávení a příště už třeba nepřijdou.

Marta Adámková

Narodila se roku 1958 v Rakovníku. V dětství se její rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, hudební konzervatoř a vysokou školu hotelovou. Celý život se profesionálně věnuje hudbě. Od devatenácti let působila v Československém státním souboru písní a tanců. Je zpěvačkou dechové kapely Strahovanka. Moderuje pořad na Rádiu Dechovka. Kromě toho vyučuje na Vyšší odborné škole cestovního ruchu a provází zahraniční turisty po Praze. Má tři dospělé děti.

Hraje se česká dechovka i v cizině?
Zcela určitě. Hraje se v podstatě po celém světě, nejvíce samozřejmě v německy mluvících zemích, protože tam je stejná tradice jako u nás, především v Rakousku, Německu, Švýcarsku, ale i v Nizozemsku. Měli jsme i fanoušky ze Švédska nebo z Dánska. Velké dechové orchestry jsou populární třeba i v Japonsku nebo v Americe.

My jsme se Strahovankou koncertovali v podstatě po celém světě - v Norsku, Americe ale i v Libyi, Argentině nebo Číně. Strahovanka totiž byla v sedmdesátých a osmdesátých letech v podstatě jediná profesionální kapela tohoto druhu a byla součástí Československého státního souboru písní a tanců. Proto jsme se tehdy s vystoupeními dostali i daleko do ciziny.

Proč má česká dechovka blízko k té německé?
V Německu se především hraje hodně české dechovky, je tam velmi populární. Nejznámější německý kapelník a skladatel Ernst Mosch pocházel z Čech a českou dechovku v Německu velmi zpopularizoval. Dnes tam proto často hrají i české písničky, které jsou u nás už dávno zapomenuté. V Německu se hodně hraje orchestrálně bez zpěvu. Ale spousta kapel má i zpěváka nebo zpěvačku, kteří jsou schopni zazpívat i česky. Kolikrát se divím, že se český text naučí opravdu precizně a dobře vyslovují.

S Německem a Rakouskem máme společné kořeny, v minulosti hrála řada českých hudebníků v Německu a němečtí muzikanti zase působili u nás. Česká a německá dechovka se tedy vyvíjely v podstatě stejně a i dnes jsou si hodně podobné. Určitý rozdíl je v tom, že v Německu bývají kapely trochu větší než u nás, takže i nástrojové obsazení je větší.

Kde v Česku se vám hraje nejlépe?
Těžko říct. Všude, kde jsou posluchači, kteří si rádi přijdou poslechnout lidovou hudbu. Zdá se, že jich je pořád hodně, přestože média dechovku spíše zatracují. Pořádají se různé dechovkové festivaly, které navštěvují tisíce lidí. Na naše koncerty chodí lidé, kteří tam opravdu chtějí přijít a poslechnout si své známé písničky. Takže atmosféra je dobrá skoro všude.

A liší se kraje podle zájmu o dechovku? Jsou koncerty někde nabitější?
Určitě. Prahu si můžete rovnou škrtnout. I tady se sice najde starší generace, která by na dechovku ráda chodila, senioři však dnes postrádají takové ty taneční čaje, které se dříve pořádaly. Na lidovou hudbu jsou hodně zaměřené jižní Čechy a samozřejmě celá Morava. Tam je přístup k dechovce opravdu trochu jiný než v Čechách. Připadá mi, že Češi se tak trochu stydí za všechny své tradice a folklór, zatímco na Moravě se stále udržují. V jedné malé vesnici tam najdete i dvě funkční dechové kapely. Všichni hrají a nikomu to nepřipadá divné. Je to pro ně takový hezký koníček.

Mezi mladšími ročníky je hodně populární balkánská dechovka a taneční romské kapely. Máte je ráda, anebo je to proti českým dechovkám úplně jiný žánr?
Myslím, že to je hodně odlišné. Přeci jen to vychází z jiných kořenů, z jiných lidových písní. Romskou dechovku jsem viděla jen párkrát, takže v ní nejsem odborník. Je to ale podle mého názoru hodně odlišný druh hudby, i když také hraný na dechové nástroje. Mně tento druh úplně nesedí, poslechnu si to spíše jako zajímavost.

Máte ráda cimbálovky?
Ano. Díky tomu, že moje první angažmá bylo ve státním souboru písní a tanců, kde se to všechno prolínalo, tak jsem k tomu získala vztah. Občas si to ráda poslechnu.

Dobře se orientujete na české dechovkové scéně. Kolik kapel tu působí? Ubývá jich?
Já mám dojem, že jich naopak poslední dobou přibývá. Ale opět - různí se to kraj od kraje. V Čechách je to stokrát horší než na Moravě. Dvacet let jsem moderovala hudební festival Vačkářův Zbiroh, kam jezdily mládežnické kapely. Když přijela kapela z Moravy, tak to byla obrovská skupina od malých dětí po dvacetileté. Kdežto v těch českých kapelách zkrátka dorost chyběl. Děti se tady na dechové nástroje nechtějí učit. Možná je to i tím, že tu pak není takové uplatnění jako na Moravě, kde se hraje neustále. Ale musím říct, že v poslední době i v Čechách vznikly dechové kapely z opravdu hodně mladých lidí. Fungují a hrají.

Co tyto kapely hrají? Skládají nové písničky, nebo hrají stále především zlidovělou klasiku?
Stará klasika se právě už tolik nehraje, i když třeba naše kapela se na ni specializuje. Některé kapely mají své místní autory, kteří jim píší písničky přímo na tělo a texty souvisí s jejich krajem. Jiné kapely se zaměřují třeba na staropražský folklór. Další hrají od všeho něco.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE.

Minulý díl:
ASFALTÉR: Lepenice jsou na nic. Vaříme podle receptu, který dostaneme

Moderujete pořad na Radiu Dechovka. Co mají posluchači nejraději? Které hitovky nejvíce zabírají?
To nelze jednoznačně říci. Těch písniček jsou stovky a tisíce. Samozřejmě každý má nějakou tu svojí oblíbenou písničku. Párkrát se nám třeba s kapelou paradoxně stalo, že když jsme vyjeli hrát na Moravu, tak se jim víc líbila dechovka z Čech a naopak. Není to tedy tak, že by lidé chtěli slyšet jen to, co znají, tu svojí oblíbenou písničku. Někdy je překvapíte něčím, co neznají nebo co zapomněli, a jsou nadšení.

Je problém sehnat kvalitní muzikanty?
Tady v Praze to problém není. Ve všech dechových kapelách, které pocházejí z Prahy, hrají lidé, kteří mají vystudovanou konzervatoř nebo hudební akademii, jsou to lidé se zkušenostmi ze symfonických orchestrů nebo i z Národního divadla. Na menších městech bývá trochu problém sehnat hráče na některé nástroje. Je paradoxní, že třeba v jižních Čechách se učí na dechové nástroje málo dětí, přestože tam dechovku milují. Někdy je to problém a kapely si různě vypomáhají. Například naše kapela má stálých dvanáct členů, ale na každé místo máme dva lidi. Doba je taková, že jedna kapela muzikanty neuživí, takže musí pracovat i jinak nebo hrají v několika kapelách zároveň.

Mění se trendy v dechovce, nebo zůstává konzervativní?
Dechovka se proměňuje, i když pomalu. Vytváří se nové, modernější instrumentace. Souvisí to i s tím, co už jsem říkala - že skoro žádná dechová kapela nehraje jenom dechovku, ale i různé jiné žánry.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté seriálu

Co vám dělá v životě radost?
Nerada bych byla za staromilce, ale myslím, že hlavně to, že jsme všichni zdraví. Protože když má člověk zdraví, tak si může dělat radost v jakémkoli směru, který ho napadne. Čím jste starší, tím víc vás zdraví omezuje.

Z čeho máte největší strach?
Možná ze současných lidských vztahů, protože mi připadá, že se řítíme někam, kam bychom neměli. Vztahy jsou dneska pošramocené a pokřivené, lidé se strašně málo setkávají.

Jak se vám žije v Česku?
Mně dobře, jsem docela patriot. Přestože jsem byla v hodně zemích světa a mám v cizině přátele, tak si neumím představit, že bych tam žila trvale.

Jak bude podle vás vypadat dechovka za třicet let?
To je otázka. Nevím. Myslím, že bude stále existovat a doufám v to. Kdysi se lidé ptali, jestli dechovka přežije rok 2000. Ten přežila a i dnes vznikají nové kapely.

Jak pečujete o svůj hlas a jak řešíte, když máte hlasovou indispozici?
Já jsem zpěvačka vystudovaná na klasickou hudbu. Na konzervatoři jsem studovala operní zpěv, tudíž za základ považuji hlasovou techniku. Bez ní to nejde v žádném žánru, ať už zpíváte operu nebo pop. Pokud nemáte hlasovou techniku, hlas vám za chvíli odejde. Provádím tedy neustále hlasová a dechová cvičení.

Indispozice je samozřejmě černá můra všech zpěváků, ale musím říct, že málokdy je na tom zpěvák tak, že nemůže zpívat vůbec. Většinou to ani nejde, protože když je objednaný koncert, málokdy za vás může někdo stoprocentně zaskočit. Při náznaku indispozice samozřejmě pijeme zázvorové čaje, vincentku a podobně.

Ve Strahovance působí i váš manžel jako kapelník. Jaké to je spolupracovat dennodenně se svým partnerem?
Někdy těžké - asi jako v každém jiném oboru, když manželé dělají stejnou práci. Náročnější to bylo hlavně dřív, když jsme ještě měli malé děti, a bylo těžké organizačně všechno skloubit. V poslední době je to trochu jiné. Práce není už zdaleka tolik, oba se věnujeme i něčemu jinému, takže už to není tak, že bychom byli stále spolu.

Vaše děti také poslouchají dechovku? Chodí na vaše koncerty?
Když se podíváte na jakékoli malé dítě, tak ono na tu dechovku začne hopsat. Všichni to tak mají, ale pak z toho většinou vyrostou. Někdo o dechovce už nechce slyšet, zorientuje se na techno, rock nebo jazz. Naše děti dechovku úplně nevyhledávají, ale na druhou stranu jim nevadí, a když je v televizi, nemají výhrady.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory