Ministři či jejich zástupci měli na schůzce ve Francii původně jednat zejména o kybernetické bezpečnosti a o přípravě srpnového summitu této skupiny, kterou tvoří Kanada, Francie, Itálie, USA, Japonsko, Německo a Británie.
Schůzce ale nakonec dominovala situace v Libyi, kde tento týden polní maršál Haftar, ovládající část země, zahájil tažení na Tripolis. Tuto metropoli má v rukou vláda, kterou uznává OSN.
„Dohodli jsme se, že musíme využít všech možností, které máme k dispozici, abychom zvýšili tlak na strany konfliktu, zejména pak na Haftara, abychom se vyhnuli vojenské eskalaci,“ řekl v sobotu novinářům německý ministr zahraničí Heiko Mass s tím, že každá země k tomu využije „své vlastní kanály“. Itálie a Francie mají v Libyi přímé kontakty, dodal.
Už v pátek ale ministři zahraničí G7 uvedli, že jsou rozhodně proti jakékoli vojenské akci v Libyi.
Maršál Haftar táhne na Tripolis. Může zhatit mír a vyvolat novou migrační krizi |
Tripolis je stejně jako zbytek západní Libye ovládán mezinárodně uznávanou vládou, východ země ovládá Haftar, který nedávno nařídil své Libyjské národní armádě (LNA), aby pochodovala na Tripolis. Vláda v Tripolisu poté vyhlásila bojovou pohotovost všech bezpečnostních sil.
Situaci v Libyi se snaží řešit i OSN, jejíž generální tajemník António Guterres v pátek neúspěšně jednal v Libyi s Haftarem. Za týden by se měla konat v Ghadámisu na západě země konference, která má dohodnout termín parlamentních a prezidentských voleb.
„Tu konferenci jsme připravovali rok, takže své politické úsilí jen tak rychle nevzdáme,“ řekl v sobotu v Tripolisu zvláštní zmocněnec OSN pro Libyi Ghassan Salamé.
Politické řešení konfliktu v Libyi podporuje i Rusko, jehož ministr zahraničí Sergej Lavrov v sobotu jednal v Egyptě. Jeho egyptský protějšek Samí Šukrí po jednání na společné tiskové konferenci uvedl, že krize v sousední Libyi se nesmí řešit vojensky.
Libye se nevzpamatovala z chaosu od svržení dlouholetého vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011. O vládu kromě mnoha ozbrojených skupin usilují dva kabinety - ten na východě v Benghází má podporu Haftara a neuznává vládu v Tripolisu, která má ale podporu OSN. Oba kabinety mají vlastní parlament, centrální banku a ropnou společnost.
