Když se v únoru italskému premiérovi zastupujícímu celou EU podařilo uzavřít s Libyjci dohodu o omezení pašování lidí, znělo to nadějně. Naděje je to však ještě křehčí než zablokování cesty migrantů z Turecka – v Libyi totiž panuje totální chaos a bezvládí. Platnost dohody navíc nyní pozastavil soud v Tripolisu.
Po zablokování takzvané balkánské cesty vede přitom z Libye nejpopulárnější trasa běženců do Evropy – absolvuje ji dnes přes 90 procent všech migrantů, kteří se vydávají přes Středozemní moře. Loni připlulo do Itálie zhruba 181 tisíc uprchlíků. Před několika dny pak Mezinárodní organizace pro migraci oznámila, že letos se to podařilo už více než 16 tisícům lidí. Loni touto dobou jich bylo něco přes 13 tisíc – to naznačuje, že by letos na této trase mohly znovu padat rekordy.
Přitom jen 30 až 40 procent běženců má v Evropě podle současných pravidel nárok na azyl – zbytek je považován za ekonomické migranty. V čele zemí, odkud nyní doráží do Itálie nejvíc lidí, jsou státy daleko od libyjských hranic – Nigérie, Gambie, Pobřeží slonoviny a Ghana, Somálsko a Eritrea.
Únorové ujednání o boji s pašeráky lidí, které Itálie uzavřela s libyjskou vládou národní jednoty, spočívalo v tom, že africká země získá finanční pomoc na posílení ochrany hranic a na péči o zadržené běžence. Od EU měla Libye dostat zhruba 216 milionů dolarů (zhruba 5,6 miliardy korun) a Itálie navíc měla vycvičit příslušníky libyjské pohraniční stráže.
Minulý týden však libyjská vláda požádala o dalších 864 milionů dolarů. Mimo jiné na nákup 10 hlídkových lodí, dále pak vrtulníků, aut, sanitek a potápěčské výstroje. Nynější krok soudu může souviset právě s tím, že vláda teď žádá víc.
Pro východ dohoda neplatí
Problém však nespočívá jen v tom, kolik je potřeba Libyi dát, aby s proudem uprchlíků něco udělala. Politici, s nimiž Itálie uzavřela dohodu, totiž nemají kontrolu nad celou zemí. Vládu sídlící v Tripolisu především neuznává východní část země, odkud startuje k cestě přes moře velká část lodí s migranty. Formálně tam vládne parlament sídlící v Tobruku. Ten už v únoru schválil usnesení, podle něhož „nemá dohoda s Itálií žádnou hodnotu, protože vláda národní jednoty v Tripolisu není legální“.
Červené šipky značí trasy přes Libyi, šedé další trasy.
Pozorovatelé přitom dodávají, že skutečným úhlavním nepřítelem Tripolisu není parlament v Tobruku, ale jeho „sponzor“ generál Chalífa Haftar, který se svojí takzvanou Libyjskou národní armádou kontroluje téměř celý východ země. V posledních týdnech navíc ovládl velkou část východolibyjské metropole Benghází.
Ještě důležitější je však to, že už předtím zabral klíčová libyjská ropná pole. Parlament v Tobruku, který jde Haftarovi na ruku, pak oznámil, že zisk z těchto polí už nepůjde do Tripolisu, jak tomu bylo dosud. To může mít pro fungování oficiální vlády katastrofický dopad.
„Nenechte migranty v pekle“
Rusko poslalo zvláštní jednotky k Libyi, tvrdí diplomatické zdroje |
I kdyby se však podařilo dohodu s Libyí naplňovat, zdaleka ne každý v Evropě s tím bude spokojen. Organizace pomáhající uprchlíkům kritizují snahu EU udržet běžence v Libyi. Upozorňují hlavně na to, že v situaci, kdy v zemi probíhá občanská válka, pro ně není možné zřídit bezpečná útočiště. Migranti jsou v Libyi často zneužíváni.
Například britská organizace ICAI monitorující britskou zahraniční pomoc nedávno uvedla, že příspěvek devět milionů liber, které země poslala do Libye na pomoc uprchlíkům, jim může ve skutečnosti uškodit. Peníze se často dostanou lidem, kteří nerespektují práva běženců.
