Její cesta vzhůru nabírá na tempu. A letos? Pokud dostal počítač zadání, aby o ní vyhledal informace, odpověděl sdělením, že kvůli obrovskému množství zpráv je nutné být konkrétnější a dotaz musí být upřesněn. "V politice musíte mít sílu jet sám za sebe, musíte mít sílu v tomto boji obstát, politika je o drobných krocích, kterými jdete kupředu. Prostředí, ve kterých jsem dosud pracovala, byla velmi tvrdá a člověk v nich musel být ranař," ohlíží se Libuše Benešová za svou dosavadní kariérou.
ŽIVOT MIMO POLITIKU
Do listopadu 1989 se Benešová v politice neangažovala. Spolu s manželem si koupili na začátku sedmdesátých let v rodných Lešanech v okrese Benešov velké selské stavení. Věnovali se výchově dcery Barbora a práci v Akademii věd. Benešová do Akademie nastoupila po studiu filozofické fakulty a zabývala se zejména vztahem literatury a slovesného folkloru. Pracovník Akademie Aleš Zach, který Benešovou poznal na stejném pracovišti v osmdesátých letech, se netají tím, že ho její vzestup nijak nepřekvapil. "Je stejná jako dříve. Jejím klíčem k úspěchu byla schopnost razantně formulovat své soudy, ať už dané problematice rozuměla, nebo ne. Akademické pracoviště více využívala k určité volnosti, výzkumu se příliš nevěnovala a spíše se soustředila na organizační práci," popisuje Zach, který si cení jejího tehdejšího politického postoje. "Byla v jednoznačné opozici proti tehdejšímu režimu. Využívala odborářského zázemí k obhajobě práv řadových zaměstnanců," vzpomíná. Benešová byla a je aktivní členkou Československé církve husitské: před vstupem do politiky byla pravidelným návštěvníkem sboru farářky této církve Marie Tiché. "Vždycky se snažila pomáhat lidem. Pokud pokládá nějakou věc za dobrou, tak za ní jde a udělá pro to všechno. Není to člověk, který by se dal koupit, k tomu se ona nikdy nepropůjčí," tvrdí Tichá. Libuše Benešová chodí sice do kostela už jen výjimečně, církvi pomáhá finančně i svými kontakty. "Církev podporuje, a hodně, to mi můžete věřit," ujišťuje farářka Tichá.
PŘICHÁZÍ SCHOPNÁ ÚŘEDNICE
Pád komunistického režimu obrací život Libuše Benešové naruby. S manželem zakládá ve své vesnici Občanské fórum a stává se s velkou převahou starostkou, což je její poslední volební úspěch v rodném místě. Když totiž později - už po práci přednostky okresního úřadu a náměstkyně ministra financí kandiduje v roce 1996 do Senátu, v Lešanech ani v jednom ze dvou kol nevyhraje. Sama to vysvětluje závistí obyvatel v rodišti a kampaní starosty. Odrazovým můstkem byla tedy pro Benešovou státní správa, což považují politici z jejího okolí za přirozené. "Libuše Benešová je ten typ politika, jako byl ministr Jan Stráský. Typ dělníka v dobrém slova smyslu. Poznal jsem, že má tendenci neustále se zdokonalovat, pracovat na sobě," říká místopředseda ODS Miroslav Macek. "Je více úředník s jasně srovnanými myšlenkami v hlavě, který nemá ani zblo politického bohéma. Takového bohéma, který dokáže v politice spojit věci zdánlivě nespojitelné, který dokáže na lékárnických vahách vnímat různé nuance a emotivně i racionálně přicházet s řešením," míní Macek a dodává, že v politice je třeba obou těchto typů. A bývalý exministr Klausovy strany Jiří Černý upozorňuje: "V rozhodujících chvílích umí fungovat velmi dobře. Chladnokrevně, s rozvahou, smířlivě." To, že úřednická práce Benešové vyhovuje, se potvrdilo i po jejím prvním vstupu do druhé parlamentní komory, kde usedla do čela výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. "Její vedení výborů velice oceňuji. Vždy se chovala opravdu velmi konstruktivně a solidně," pochvaluje si senátor Unie svobody Miloslav Müller. "Cením si i toho, že v minulosti prošla skutečným ohněm. Tuto praktickou zkušenost z různých postů mnoho politiků nemá," poukazuje na její působení v samosprávě a státní správě. Stejný názor i zkušenosti má i další člen výboru za lidovou stranu Jiří Brýdl. "Díky tomu, že prošla různými posty, tak se uměla dívat na problémy a vždy byla připravena," míní Brýdl, kterému se zamlouvá senátorčina razantnost. "Protože jsem starosta, nemám čas mluvit kolem problémů moc dokola. Vyhovuje mi jasná a přímá řeč k věci. A to ona ovládá," vysvětluje. To, že se Benešová dokázala ve druhé komoře prosadit, dokazuje i pohled do stenozáznamů ze schůzí. Nejen ve výboru, ale i na plénu se vyjádřila k řadě projednávaných zákonů. Kromě toho má pravidelné senátorské hodiny na pěti místech svého volebního obvodu a najímá si právníka, jenž poskytuje bezplatnou poradnu.
MEZI ŠPIČKAMI ODS
Vstup Libuše Benešové mezi špičky ODS a do vysoké politiky však nebyl tak jednoduchý. "Pamatuji si, že ještě před lety nepovažoval předseda strany Václav Klaus za vhodné věnovat se jí alespoň tři vteřiny," prozrazuje bývalý člen ODS, který si nepřeje být jmenován. Koncem roku 1997, kdy nastává ve straně rozkol, přichází změna. Benešová se vehementně zastává Václava Klause a ostře se staví proti jeho kritikům jak ve vlastní straně, tak na politické scéně. Hlasy z regionů ji na prosincovém kongresu v témže roce vynesou do místopředsednické funkce. Příčiny naznačuje poslankyně a stínová ministryně kultury ODS Miroslava Němcová. "Před kongresem přijala pozvání a přijela k nám do Žďáru nad Sázavou," líčí. "Přiznám se, že nás velmi zaujala, její stanovisko k bouřlivým událostem bylo naprosto přímé a jasné. Cenila jsem si, že nebyla jedním z těch politiků, kteří se mnoha větami vyjádří tak, že nikdo vlastně neví, co říkají. Mluvila a mluví bez nějakých diplomatických obratů." Benešové si nakonec všiml i Václav Klaus. Ten před několika dny prohlásil, že je to zkušená a mimořádně politicky nadaná osobnost, za kterou se musí ODS ještě pevněji politicky postavit. V odpovědi na přímý dotaz však volí skromnější slova. "Ona je osoba s jasnými pohledy na svět. Je člověk, který stojí za svým, to je strašně cenné. Je spíše prototypem politika tradičního v anglosaském světě, který má opravdu svých čtyři pět známých principů a ty tvoří páteř jeho uvažování. Podle nich jede, což je dobře," hodnotí šéf strany. "Já nemyslím, že v ní je nějaká hloubka nuancí, politických jemností, taktik, strategií. To asi není to nejpodstatnější, co od ní očekáváme," připustí vzápětí Klaus. Je tedy podle něj Libuše Benešová dobrým politikem? "Nikdo nejsme dokonalý. Má velké politické nadání. V posledním roce, kdy dostala šanci, se projevila," dodává.
SLABINOU JE VYSTUPOVÁNÍ
Svými prvními televizními vystoupeními po kongresu si Libuše Benešová mnoho příznivců nezískala. "Její vystupování je rozpačité, zbytečně razantní, chybí jí větší vstřícnost a vcítění, jak svým chováním působí na ostatní," vyčítal jí psycholog Allan Gintel i další. Ještě ostřejší byl současný ministr kultury za ČSSD Pavel Dostál. "Skončí jako Marie Kabrhelová," předpověděl v narážce na představitelku ženského hnutí v komunistickém režimu. Od té doby se leccos změnilo. "Je sebejistější, přesvědčivější, lépe argumentuje i obhajuje své názory. Myslím si, že dosáhla větší elegance, je to vidět na jejím vystupování, oblékání a účesech," chválí ji teď Gintel a poukazuje i na další přednosti. "Je na ní vidět, že patří mezi politiky, kteří svou práci dělají s nasazením, zaujetím, důsledností. Razantnost jí zůstala, ale není zdaleka tak nepříjemná jako dříve." Poslanec ODS Jan Zahradil souhlasí: "Za poslední rok se zlepšila o sto procent, dnes je to někdo jiný. Velmi silně na sobě zapracovala." Proměny si povšiml i analytik společnosti Sofres-Factum Stanislav Hampl. "Po prvních špatných vystoupeních na sobě trošku pracovala, později už byla přece jen ochotna vyslechnout i partnera v diskusi. Přesto se mi ještě někdy zdá, že když diskutuje, tak hledá více chybu ve svém okolí než v sobě," soudí Hampl a podotýká, že si Benešová v průzkumech za poslední rok u veřejnosti mírně polepšila, byť ne zásadně. "Stále patří mezi nepříznivě hodnocené politiky, kteří nejsou oblíbeni. Pomalu se ale dostává do okruhu neutrálně hodnocených," sděluje. Místopředseda ODS Miroslav Macek je přesvědčen, že vinen je především její slovní projev. "Je to její jediný handicap, kterého se zřejmě nezbaví. Hlas má vysoko posazený, působí vřeštivě. Člověk má pocit, že je to hádavá, agresivní a nesnášenlivá osoba. A to není vůbec pravda," upozorňuje. Sama Benešová je přesvědčena, že je stále stejná, a odmítá, že by svému vystupování v médiích věnovala větší pozornost než dříve. Pohled do její kanceláře v Senátu však vypovídá o opaku. Na stolku stojí video a sada videokazet se záznamy z televize. "Občas se na sebe podívám, ono je asi dobré vidět se. S nikým se ale neradím, kromě toho, že v oblékání dám občas na rady své dcery. Nejpřísnějším kritikem je manžel," přiznává. Výtky na přílišnou razanci odmítá. "Já jsem nebyla moc razantní, to není pravda. To je omyl. To, že jsem tenkrát řekla těm klukům, když šli do té vlády, že si to měli rozmyslet, bylo správné," poznamenává. Těmi "kluky" měla na mysli bývalé vysoké představitele ODS, kteří se před rokem stali ministry Tošovského kabinetu.
PŘÍLIŠ VYHRANĚNÁ A STRANICKÁ
Političtí soupeři Benešové sice nezpochybňují její pracovitost a odbornost, ale kořeny jejích úspěchů vidí přece jen jinde - v prosincových politických událostech loňského roku. "Zatím se představila spíše jako urputná stranická bojovnice, a ne jako státník," konstatuje předseda Unie svobody Jan Ruml. Podob-ně mluví i poslanec této strany Ivan Pilip, který tehdy s Rumlem vyzval Klause k odstoupení z čela ODS. "Její úspěšnost je daná vnitrostranickým postavením, protože ona je typický představitel dnešní ODS. Vždy na mne působila dojmem velmi ambiciózní ženy, která hlavně potřebovala své úsilí někam nasměrovat. A k tomu vyrazila velmi tvrdě. Já ji vidím jako cenný přínos pro vzestup preferencí Unie svobody," říká ironicky. "Ona se téměř okrajově vyjadřuje k nějakým odborným věcem. Místo toho si vždy vezme za svou obranu strany nebo nějaké stranické téma a velmi zarputile o něm hovoří," pojmenovává Pilip své výhrady. Zvolením Benešové, kterou do křesla předsedkyně Senátu posadila především opoziční smlouva mezi její stranou a sociální demokracií, není příliš nadšen ani Hrad. Zatímco její předchůdce Petr Pithart měl k prezidentovi Václavu Havlovi ze všech politiků snad nejblíže, Benešová několikrát hlavu státu kritizovala. "Je spíše symbolem rozdělujícího než sjednocujícího. Je to sice politička pracovitá a schopná, ale má tento velmi vyhraněný politický profil, který jí nikdo v příštích několika letech nesmaže," předpokládá šéf politického odboru Havlovy kanceláře Jiří Pehe. Libuše Benešová však svůj politický styl měnit nemíní. "Je to boj, který ještě musíme vést, a já doufám, že ho vybojujeme," naléhala minulý týden na členy ODS na pražském Žofíně, když dávala najevo svou nespokojenost s rozhodnutím Nejvyššího soudu, jenž pro porušení volebního zákona odmítl vydat senát orský mandát její stranické kolegyni Dagmar Lastovecké. A hodlá bojovat i nadále: za vyšší pravomoci Senátu, za jeho větší prestiž u veřejnosti. "K tomu, abyste mohl politiku dělat jako službu občanům, tak musíte ve střetu obhájit svůj názor. A politika je vlastně pořád střetem a bojem," radí a s nepatrným úsměvem dodává: "A největším ve vlastní straně."
