Šedesát let poté, co země získala nezávislost na Francii, je její trestní zákoník zaplevelen absurditami, z nichž některé pochází ještě z dob Osmanské říše.
"Některé zákony nebyly upravovány celá desetiletí. Je to jako kdyby se od dob Osmanů a Francouzů nic nezměnilo," řekl listu The Daily Telegraph soudce John Azzi.
Jeden ze zákonů například zakazuje chodit ženám na pláž v dvoudílných plavkách. V zemi, kde se ženy stejně jako v Evropě rády pochlubí svými půvaby na veřejnosti, je takové nařízení na hraně absurdity. Obzvlášť, když trestem pro provinilkyni je pokuta 250 libanonsko-syrských liber, což je měna, která už dávno neexistuje.
Libanonské soudnictví se potýká i s tím, že zatím nepřijalo mnoho lékařských výrazů jako například Alzheimerova a Parkinsonova choroba nebo slovo kóma. Soudci místo toho nemocné osoby označují výrazy z osmanského soudnictví jako blázny anebo šílence.
Podle dalšího ze zastaralých zákonů je podezřelý ze znásilnění zbaven obvinění, pokud se s obětí zločinu ožení.
"Stát také například uznává občanský sňatek, ale k obřadu nesmí dojít na libanonské půdě. Dochází tak k směšným situacím, kdy soudce rozvádí manželství ve jménu libanonského lidu ale podle zákonů Švédska nebo Francie," říká Azzi.
Jistý pokrok je přesto znatelný. Minulý rok zmizela z občanských záznamů kolonka Náboženství a dětem vzešlým z mimomanželských vztahů se již nedává do dokumentů razítko "Bastard".
