Navíc britskou vládu mnozí už ani nepovažují za levicovou. Ne že by jinde v Evropské unii levicové strany úplně ztratily podíl na moci.
V Belgii jsou socialisté částí pravolevé vládní koalice. Také finští sociální demokraté mají zastoupení v centristické vládě. Avšak ve srovnání se situací před čtyřmi či pěti lety, kdy levice vládla ve dvou třetinách unijních států, je to bída.
A šance na obrat doleva je zatím velmi nízká. Ve Španělsku, kde se tuto neděli konají parlamentní volby, se sice zmenšuje odstup mezi dosud vládnoucí Lidovou stranou a místními socialisty, ale nikdo nečeká, že to bude stačit na "výměnu stráží".
Socialisté mohou mít šanci zřejmě jen v případě, že volby skončí mocenským patem a o podobě vlády rozhodne hlas malých regionálních stran. Květnové rozšíření unie sice přinese změnu, ale ta bude spíše kosmetická: k unii se připojí několik zemí včetně Česka, kde levicové vlády stále vládnou. Podíl levicových vlád v unii se zvýší o několik málo procent.
Rozdíl bude hlavně v tom, že vedle "růžových ostrůvků" jako Británie či Slovinsko se uprostřed Evropy objeví jeden větší blok zemí s levicovými vládami. Vedle Česka k němu bude patřit Německo, Polsko a Maďarsko.
Žádná z těchto vlád však nemá příliš jistou politickou budoucnost - ať už kvůli sociálním problémům nebo kvůli skandálům a korupci. K prvnímu zmenšení tohoto "růžového bloku" proto může dojít už záhy. Buď příští rok, nebo dokonce už letos na podzim.
Záleží na tom, zda polské parlamentní volby proběhnou v řádném termínu, nebo ne. Při volebních preferencích, které se pohybují pod hranicí deseti procent, nemá polská levice příliš velké šance na udržení moci ani v dalším volebním období.
V poslední době má levice úspěch už jen v regionálních bitvách. Uspěla ve španělské Katalánii, nyní poprvé od války ovládla rakouské Salcbursko a šanci má i v blížících se regionálních volbách ve Francii. To je však ubohá náplast za nekončící řetězec ztrát na vládní úrovni.
O to větší význam budou mít proto červnové volby do Evropského parlamentu. Na delší dobu nabídnou levici poslední šanci na viditelný, evropský úspěch. Je však dost možné, že ani tato karta nevyjde.
Třeba proto, že čeští, polští, maďarští nebo němečtí voliči dostanou v těchto volbách šanci odevzdat protestní hlas rok či dva před rozhodujícím střetnutím o složení svých domácích parlamentů. A velká část z nich asi neodolá pokušení dát tvrdou lekci vlastní vládě.
Pokud levicové strany neuspějí letos v červnu, nezbývá jim než čekat. Příští volby v Itálii jsou za dva roky, šance na získání moci ve Francii přijde v roce 2007. Do té doby mohou socialisté jen sledovat růst nespokojenosti a chystat si půdu pro další boj. Potíže má totiž i pravice, která je u moci ve většině EU.
