To sice nejsou politické zločiny jako například praní desítek milionů korun či braní úplatků na radnici, ale rozhodně je to nepěkné zneužívání moci.
Pokud Topolánek opravdu létá vládním speciálem na lyže, chová se tak trochu jako ruský papaláš, který využívá státní správy k tomu, aby skolil medvěda. V případě Pavla Béma může být dokonce nízký nájem od stavebního podnikatele skrytou korupcí.
Oba pánové, kteří si rádi občas hrají na Mirky Dušíny, sice přišli s vysvětlením, důvěryhodnost obou však zdaleka není stoprocentní. Stala se jejich pověst obětí vzájemného boje? Abychom potvrdili rodící se podezření, vraťme se o rok zpátky.
"Kde je radost nad tím, že máme prezidenta, nebývalé dvě pětiny křesel ve Sněmovně, absolutní většinu v Senátu, téměř polovinu českých europoslanců, třináct ze čtrnácti hejtmanů, že jsme zvítězili v 21 z 24 statutárních měst a celkem v 90 z 95 největších měst? Kde je ta radost? Tak si sakra aspoň zatleskejte!!!" hřímal Mirek Topolánek, který se ucházel znovu o křeslo předsedy.
Atmosféra ve Veletržním paláci v Praze byla nervózní, až hysterická. ODS utrpěla vítězství v parlamentních volbách a triumf v senátních a komunálních. Nevěděla, co si s tím počít.
Topolánkova vláda založená na sto hlasech trojkoalice neměla šanci proti rudooranžovému bloku v čele s Paroubkem. Co udělat? Jít do opozice? Trvat na předčasných volbách? Dohodnout se s Paroubkem?
V zákulisí se šeptalo o tom, že až Topolánek ztratí glanc, bude sestavovat vládu veleúspěšný pražský primátor Bém, favorit Václava Klause, který najde s Paroubkem společnou řeč.
V tmavomodrém přísvitu nebylo lze pochybovat o tom, že Topolánek bude slušnou většinou potvrzen, ostatně byl jediným kandidátem. Ale bylo skoro slyšet, jak kdesi ve strojovnách teče mýdlo, kterým mu Bém mydlí schody.
Topolánek, o kterém nepřátelé roztrušují, že má štěstí tisíckrát víc než rozumu, nakonec Kolumbovo vejce, jak vládnout se stovkou poslanců, postavil na hlavy zběhů Pohanky a Melčáka.
Modří mají všechno, co kdy chtěli. Moc, slávu, reformu, peníze. Jenže radosti není o nic víc. Nejprve se vzbouřil Tlustý: strana prý příliš ustupuje od svých ideálů.
Bém sice raději odjel na Mount Everest, odkud se vrátil jako dobyvatel, leč tichá válka mezi jeho Prahou a Topolánkem bublá pod povrchem. Bylo by divu, kdyby se vydrala ven skrze zprávy zaslané či namluvené do novin?
Topolánkova ODS není Klausova ODS, prezident to vidí a není příliš šťasten. Silně ideologická smečka jednoho neomezeného vůdce (který ovšem dopřával svým podvůdcům hodně svobody) se změnila v pragmatickou stranu, v níž tito podvůdcové nemilosrdně válčí o moc.
Topolánek nad nimi zatím o kousek vyčnívá nejen díky impozantní postavě, ale zejména proto, že dosud vyhrál všechny volby. A nakonec udolal i Paroubka.
Jít po krku někomu takto úspěšnému je těžké. Pro rvavé místopředsedy a další špičky ODS jsou však takzvaně těžké úkoly výzvou, ne nadarmo se strana stylizuje do akceschopné, soutěživé, manažerské podoby. V nemilosrdném zápolení se však používají všechny prostředky a obě strany ve straně to vědí.
Sobotní kongres ODS bude nevolební, tedy pro všechny, kdo nejsou buď funkcionáři, nebo zarytými fanoušky, zdánlivě nezajímavý. Skryté soupeření a přetahování o pozice před prezidentskou volbou mu dodává rysy napínavé detektivky pro náročného diváka, který ocení narážky a psychologickou drobnokresbu.
V ODS jsou dnes liberálové, konzervativci, volnomyšlenkáři i urputní katolíci. V opozici se semkli kolem předsedy. Nejde ale jen o rozdílnost názorů.
Praha a střední Čechy válčí proti "zbytku světa" od Topolánkova nástupu. Je skoro div, že gravitační síly jsou zatím silnější než odpudivé. Jak dlouho budou z přetopeného kotle létatm jen zprávy o letech na lyže a báječných nájmech?
