Své odvede i Čechov nebo Dostojevskij, ruští klasici považovaní – dílem mizerné výuky na českých školách – za definici nudy. Nakonec, Camus s Wieselem mohou přijít do komínku pod Rusa!
Kolem rádia – naladěného obvykle na nejstupidnější českou stanici – lze rozmístit jazzová cédéčka nebo jinou, pokud možno zcela nesrozumitelnou hudbu (nějakou tu dodekafonii nebo kakofonii Arnolda Schönberga).
A sportovní magazín, ve kterém je zakreslená trajektorie vržené koule považována za nemístný intelektuální výstřelek, nahradit teologickou revue. Se zamyšleným Halíkem na obálce.
Ve světě vzývané skromnosti je často tak těžké upozornit na svoje přednosti, a proto je báječné, když se člověk může pochlubit, aniž by u toho mluvil. Ano, ať za něj hovoří knihy! Jako na fotografii Václava Klause, kterou pořídila minulý týden Česká tisková kancelář v prezidentově nemocničním pokoji (a všechny přední deníky ji otiskly na první straně).
Pan prezident čte noviny. Ale jaké by měl držet v rukou? Nepochybně zahraniční, je přece známý polyglot. Snad The Times, podobně konzervativní jako on sám? Nebo Daily Telegraph, blízký Konzervativní straně? Ale ne, pan prezident je přece ekonom, profesor ekonomie, Financial Times bude to pravé! Na růžovém papíře je navíc každý pozná.
"Jakle, kupte ve městě Financial Times!" A teď knihy. Co třeba poezii? Pan prezident má duši básníka a poezii rozumí, i když se několik usmolených intelektuálů pokouší tvrdit opak. Přesto vítězí jeho racionálně laděná osobnost a někdejší šéf americké národní banky Alan Greenspan, The Age of Turbulence. Pochopitelně, v anglickém originále.
A protože Václav Klaus není elitář a užívá tedy standardní pokoj a konzumuje běžnou stravu, tedy nemocniční haši, přidá detektivku Lee Childa a něco českého tisku: Lidové noviny (na nočním stolku po pravé ruce) a Reflex (na nočním stolku po levé ruce). A pak už jen úsměv. Pozor, vyletí ptáček. Prezident Klaus nás balí na Greenspana!
