Psal se 10. prosinec roku 1949, když generál Čankajšek a vůdce nacionalistů (Kuomintang) se skřípěním zubů opouštěl pevninskou Čínu. Odlétal na ostrovní Tchaj-wan, odkud se již nikdy neměl na kontinent vrátit.
Ze země, jíž byl prezidentem, utíkal před vítěznými komunisty, které vedl Mao Ce-tung.
Ze země, jíž byl prezidentem, utíkal před vítěznými komunisty, které vedl Mao Ce-tung.
Maovi potomci sice opustili komunistickou utopii a nechali do říše vtrhnout kapitalismus, stále však schůzují v rudé. A pod podobiznami předsedy Maa tvrdí, že Tchaj-wan je pouze odpadlickou provincií.
Na Tchaj-wanu po březnových volbách opět vládne Kuomintang. Zdá se, že v kraji je vše při starém.
Chu mluví s Wuem, Ma souhlasí. Co by ale řekl Mao?
Není. Předevčírem si v přímém přenosu podali ruku političtí potomci obou mužů, kteří se na konci občanské války v roce 1949 rozešli jako nepřátelé. Chu Ťin-tchao, prezident rudé Číny, pozdravil Wu Po-siunga, šéfa strany Kuomintang.
Včera představitelé obou čínských států vyhlásili, že se v půli června sejdou k jednání o turistice a leteckém spojení.
Skromný začátek? Spíše slušný úspěch vzhledem k tomu, že ještě v roce 2000 vyhrožoval Peking ostrovu útokem. "Bude-li Tchaj-wan donekonečna odmítat jednání o velké myšlence připojení, přinutí Čínskou lidovou republiku k těm nejdrastičtějším opatřením, včetně použití síly," píše se v tehdejším dokumentu pekingské vlády.
Pět let nato komunistický parlament schválil zákon povolující vojenský zásah proti Tchaj-wanu v případě, že by ostrov podnikl kroky k formálnímu vyhlášení nezávislosti.
Za jedno z nejpravděpodobnějších míst vzniku nového konfliktu označovali úžinu mezi Tchaj-wanem a Čínou i američtí stratégové.
Volby, olympiáda a... byznys
Jenže na ostrově proběhly volby. A pevninu čeká olympiáda, takže se zvláště po krutém potlačení letošních nepokojů v Tibetu musí alespoň navenek prezentovat smířlivěji.
Na Tchaj-wanu pak vyhráli nacionalisté, prezidentem se stal Ma Jing-ťiou. Nová strategie vůči Číně je jasná: vztahy s Pekingem posílit a zmírnit napětí. O sjednocení se ale jednat nebude. A to přesto, že ostrov dostal podobnou nabídku jako Hongkong, a to již od bývalého prezidenta rudé Číny Ťiang Ce-mina. Ostrov by si podle principu "jedna země, dva systémy" mohl zachovat demokraticky volený parlament.
Těžko říci, co by na podobné obchody řekl Mao Ce-tung, který byl v letech 1927-1937, respektive po druhé světové válce, otevřeným Čankajškovým rivalem, aby s ním v mezidobí sice velmi obezřetně, ale spolupracoval.
Jisté je, že Číňané obou republik se mezi sebou již zařídili. Více než polovina zahraničních investic Tchaj-wanu míří na pevninu, z opačného pohledu patří ostrov k deseti nejvlivnějším investorům v lidové Číně.
Společnost President Enterprises bude coby oficiální sponzor pekingské olympiády zásobovat hry nudlemi. Několik set obyvatel Tchaj-wanu se na olympiádu přihlásilo jako dobrovolníci. Zřejmě jim nevadí, že jejich reprezentanti tu budou závodit pod kompromisním názvem "Čínský Tchaj-pej", který se odvolává na hlavní město jejich ostrova.
Pro řadu obyčejných Číňanů je Čína jen jedna.
. Jedna země, či dvě?1949: konec občanské války 25. října 1971: křeslo v OSN březen-květen 2008: uklidnění |
