Jsou také místa, z kterých se do metropole cestuje po (státních) cestách skoro s nasazením života.
Běžný občan si však řekne: "A co má být? Já také cestuji do práce za své a platím si to. A když mám služební cestu, zaplatí mi jen to, co jsem projel. Kdybych donesl letenku, měli by mě za blázna." Právem.
Zastupitelé nepochybně nemusí stále jen sedět v malostranských kancelářích. Lid by jim to vytkl. Jenomže vybírat cestovné a pak ještě inkasovat za letenky má jen jednu logiku, logiku papalášství.
"Jsem víc než vy a vy na mě nemůžete," je ten signál vyslaný z letadla. Prý musí být "v kontaktu se svými voliči". Ale nemusí. To je jejich věc, pokud chtějí být zvoleni.
Kde je psáno, že kontakt pana toho či onoho s voliči je ve veřejném zájmu? Jím by klidně mohlo být i nezvolení dotyčného pána. A že má v regionu ještě jednu funkci? Ať se jí vzdá, když nestíhá.
Nic proti létání, ale pokud to zastupitelé skutečně potřebují, ať si buď zvýší platy a před voliči to nějak ustojí, nebo ať si nechají proplatit to a jenom to, co skutečně procestují.
Možná by nutnost natahovat ruku pro peníze vždy zvlášť a pořád něco vyplňovat cestovatelské nadšení (a letecké zvláště) zchladila. A republika jistě neutrpí úhonu tím, že zastupitel bude do práce cestovat hodin pět, a ne tři.
Jsme malá země a do Prahy se dostane každý i bez aeroplánu. Že třeba do Ostravy stále nevede dálnice? To není dáno neschopností "pracujícího lidu", ale spíše politiků.
Kdyby byly cesty na Tahiti placeny ze státního, jistě by zastupitelé našli důvod, proč tam v zájmu lidu hned vyrazit.
