Slyšeli, jak neosobní přístroje zaznamenaly poslední půlhodinu života jejich nejbližších, jejich beznaděj, ale i hrdinství, než se zřítili na pole u pensylvánského města Shanksville.
Je to příběh letu číslo 93, jediného ze čtyř unesených letadel 11. září 2001, který nedosáhl cíle vytčeného teroristy. Jejich záměr zmařili cestující - všech čtyřiačtyřicet osob na palubě včetně čtyř únosců zemřelo: padající stroj však už nikoho dalšího nezabil. Právě na palubě tohoto letadla zaznělo z úst jednoho cestujícího nyní již známé Let's roll, Jdeme na to, těsně před tím, než zaútočili na únosce.
"Uvědomuji si zároveň obrovský rozsah té tragédie, ale je v tom i moment velké hrdosti," řekl Hamilton Peterson, jehož otec Donald byl také na palubě. "Byli tam lidé, kteří neváhali jednat. Je to pro mne srovnatelné s hrdinstvím těch, co útočili během války za invaze v Normandii." Zároveň dodal, že se z pásků dozvěděl věci, o kterých předem nevěděl, odmítl však uvést, co konkrétně.
"Je to všechno smíšené dohromady - pocity rezignace, hrozného smutku, hrdosti. Poslouchat záznam bylo pro mne trýznivé, ale jsem tak hrdá na syna... a ty ostatní statečné," citovala agentura AP Alici Hoglanovou. V letadle zahynul její třiadvacetiletý syn Mark Bingham.
"Nahrávka potvrdila, že naši nejbližší zahynuli jako hrdinové," konstatovala. Poslech záznamů z černé skříňky letadla United Airlines se odehrával za zavřenými dveřmi. Příbuzní obětí zároveň dostali přísný pokyn od pracovníků FBI, aby obsah záznamů nikomu nesdělovali. Počítá se totiž s tím, že záznam bude použit v procesu proti Zacariasovi Moussaouimu, který je považován za komplice únosců a zřejmě měl rozšířit jejich řady jako dvacátý.
Jak ještě před poslechem řekla paní Hoglanová, příbuzní byli předem varováni, že během záznamu dlouhého jedenatřicet minut uslyší, jak jakási žena prosí o život, a závěr budou překrývat výkřiky v angličtině a arabštině i zvuky násilí. "A přece cítím povinnost si to poslechnout. Dlužím to Markovi, abych se dozvěděla všechno, co lze," uvedla paní Hoglanová, bývalá letuška společnosti United Airlines, než vešla do sálu.
Ne všichni z příbuzných našli v sobě sílu záznamy vyslechnout. Mezi nimi byl i Mitchel Zykofski, jenž na letu číslo 93 ztratil nevlastního otce Johna Talignaniho. "Říkali nám, že je to velmi drastické, strašné...," řekl. "Neposlechnu si to. Nevím, jak by mi mohlo pomoci, kdybych slyšel, jak jsou zabíjeni lidé," uvedl pro agenturu Reuters.
Ti, kteří do sálu hotelu v Princetonu vstoupili a se sluchátky na uších vyslechli nahrávku a na obří obrazovce sledovali její přepis, potvrdili, že to bylo hluboce emotivní. "Plakala jsem. Ostatní také," řekla paní Hoglanová. "Bylo to mnohem, mnohem emotivnější, než jsem vůbec předpokládala," řekla paní Deena Burnettová, jejíž muž Tom byl mezi oběťmi.
"Je to o statečnosti a z toho jsem načerpala mnohem více útěchy, než jsem doufala." Bylo to vlastně poprvé, co Národní rada pro bezpečnost dopravy, úřad vyšetřující letecké katastrofy, umožnila příbuzným obětí vyslechnout záznamy černé skříňky. O tomto bezprecedentním kroku rozhodl ředitel FBI Robert Mueller na žádost příbuzných.
Lidé z letu UA 93 věděli, že je čeká smrt, věděli díky mobilům, že teroristé již zaútočili v New Yorku a na Pentagon. Stejnou cestou se i dozvěděli jejich příbuzní z telefonátů, že přinejmenším čtyři muži na palubě Mark Bingham, Tom Burnett, Todd Beamer a Jeremy Glick - jsou odhodláni zastavit čtveřici sebevražedných únosců. "Jste připraveni? Jdeme na to," byla poslední slova Todda Beamera, která zaslechla jeho žena Lisa předtím, než se jeho mobil navždy odmlčel.
