"V politice bys neuspěl. Nevíš totiž, jak lhát," říkával někdejší americký republikánský prezident Richard Nixon svému poradci Leonardu Garmentovi. Tento právník, jenž o víkendu zemřel ve věku 89 let, byl jedním z mála lidí z nejbližšího Nixonova okruhu, jejichž kariéra ani přes aféru Watergate nedoznala trhlin. List The New York Times ho nyní dokonce v nekrologu označil za hlas svědomí v administrativě, která ztratila etické zábrany.
V aféře Watergate Garment sehrál důležitou roli, když Nixona zrazoval od zničení nahrávek z Bílého domu. Počátkem roku 1973 se ho navíc pokoušel přimět k rezignaci, k čemuž došlo až následující rok v srpnu.
I když v záplavě aktuálního dění Garmentova smrt nepatřila do kategorie hlavních zpráv, přesto velký prostor v amerických médiích dostala. Opět se tak potvrdilo: skandál Watergate více než 40 let od svého počátku USA neustále fascinuje.
Původ aféry se datuje 17. červnem 1972, kdy se pětice mužů ve washingtonském komplexu Watergate vloupala do kanceláří demokratů. Po jejich zatčení událost přilákala pozornost dvou mladých reportérů pracujících pro list The Washington Post. Bob Woodward a Carl Bernstein začali celou věc rozkrývat, až se ukázalo, že stopy vedou do Bílého domu, kde se nevybíravě pracovalo na Nixonově znovuzvolení.
Neobvyklé přátelství
Jaká byla Garmentova role a jak se tento muž s Nixonem vlastně seznámil? Garment se narodil 11. května 1924 v Brooklynu. Později vystudoval práva. Nixona potkal v 60. letech v newyorské právní firmě. Ten měl tehdy za sebou několik neúspěchů. Nejprve v roce 1960 v prezidentských volbách prohrál s Johnem Fitzgeraldem Kennedym, o dva roky později podlehl i v souboji o guvernérské křeslo v Kalifornii.
Tehdy se také Nixon a Garment stali přáteli. Jednalo se však o zvláštní vztah. Garment byl liberál a v roce 1960 dokonce volil Kennedyho. Navíc byl Žid, přičemž Nixon v soukromí pronášel antisemitské poznámky.
Garment se zařadil mezi nejbližší Nixonovy spolupracovníky a v roce 1968 byl součástí týmu, který Nixona dovedl k triumfu v prezidentských volbách. V administrativě se nejprve zabýval oblastí lidských práv, pak se stal Nixonovým právním poradcem. Když se přišlo na to, že v Bílém domě vznikaly nahrávky, a vyšetřovatelé k nim chtěli získat přístup, byl to právě Garment, kdo, jak již bylo zmíněno, prezidenta přesvědčil, aby je neničil.
"Řekl jsem mu, že by šlo o maření spravedlnosti," vzpomínal. Později však této rady litoval. Kdyby se prý mohl rozhodovat znova, tak by svému šéfovi řekl, že ho nahrávky "potopí". "Jen vy sám se musíte rozhodnout, co s nimi uděláte," znělo by prý inovované právní doporučení.
Prezident chtěl některé nahrávky falšovat, což ale bylo na Garmenta příliš. Proto mu radil, ať v úřadu skončí. Nedlouho poté odešel raději sám. Nixon nakonec na základě soudního verdiktu musel pásky vydat a potvrdilo se tak, že pár dní po vloupání chtěl bránit průchodu spravedlnosti: přál si, aby se zástupci jeho administrativy zasadili o ukončení vyšetřování.
Odcházející svědci
Ve světle hrozícího odvolání prezident skutečně rezignoval a někteří jeho spolupracovníci, třeba H. R. Haldeman či Charles Colson, zamířili do vězení. Garment se nicméně stal prominentním právníkem.
Jeho smrt znamená, že odešel další z důležitých svědků aféry Watergate. Náměstek ředitele FBI – legendární zdroj Woodwarda a Bernsteina přezdívaný Hluboké hrdlo (Deep Throat) – zemřel již v roce 2008. Aféra Watergate tak pomalu mizí z "živé paměti".
Tam se ji však snaží držet právě Woodward a Bernstein, kteří se k ní loni v rámci čtyřicátého výročí vrátili v novém souhrnném článku. S odstupem času v něm konstatovali, že pro Nixona špinavé praktiky představovaly zaběhnuté schéma. Pro Garmenta však v letech po aféře bylo těžké definovat svůj vztah k Nixonovi: mísily se v něm pocity zklamání i úcty vůči dávnému příteli.
