Musela jste ministru Blažkovi dát nějaké ujištění, co budete ve funkci dělat, a co ne?
Nemusela jsem ho ujišťovat vůbec o ničem. Neměl ani žádné personální nebo jiné požadavky. Jen jsme se spolu bavili o tom, jaká by mohla být koncepce. Ne vrchního státního zastupitelství, ale vůbec celého systému. Nic jiného jsme neprojednávali. Žádná ultimáta, žádné sliby, žádné dojednávání. A já především nejsem člověk, který by o těchto věcech jednal. Domnívám se, že je na tom, kdo jmenuje, aby vzal uchazeče komplexně. To není styl žádného ministra spravedlnosti, aby si kladl jakékoliv podmínky. Ani to tak nebylo.
Ale Pavel Blažek mluvil v médiích o tom, že se obává, že spustíte bezdůvodně čistky a pomsty. Proč se vás politici bojí?
Zaznamenala jsem v médiích, že je tady strach, aby nevzniklo nějaké zemětřesení nebo čistky. Zákon o státním zastupitelství říká docela jasně, kdy a jak se mohou odvolávat vedoucí funkcionáři, kdy a jak se mohou odvolat žalobci. Systém je jasný. Mohu říct docela jasně: pokud někdo své povinnosti naplňuje, není třeba změny. Pokud nikoliv, tak je mou povinností na to reagovat. A tak tomu bude.
Vidíte mezi šedesátkou žalobců na pražském vrchním státním zastupitelství nějaké neschopné, zralé na vyhazov?
Já se tam musím nejdřív podívat, pohovořit s každým žalobcem. Báje a pověsti jsou mocný nástroj. Už mě provázely při příchodu na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. Teď mě provázejí s příchodem sem. Mluví o tom lidé, kteří mě vlastně neznají z praxe.
Budete v čele úřadu, který měl přezdívku vrchní státní zametačství. Byla oprávněná? A jak to změníte, rozhýbete?
Neřeknu vám, zda byl tento názor oprávněný, či nikoliv. Že tu některé nestandardnosti proběhly, to ano. Druhá věc je, že tento úřad bývá někdy přeceňován. On spravuje živé kauzy pouze na odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. Já se samozřejmě budu chtít seznámit se stavem odboru, s personálním obsazením a hlavně s jeho výsledky z minula. Protože ty dodnes nejsou téměř známy. Pak o tom učiním nějaký závěr.
I bez závěrů vaší prověrky činnosti úřadu asi tušíte, co chcete na vrchním státním zastupitelství změnit a dělat, ne?
Samozřejmě každý, kdo dá souhlas k výkonu takovéto funkce, musí mít představu, co chce v úřadu dělat a jakým způsobem se hodlá chovat. Takovou představu samozřejmě mám. Nejdříve se mé další kroky, úvahy a veškeré mé záměry s tímto úřadem dozvědí jeho státní zástupci. To je korektní. Ale nepřeceňujme tento úřad, silná jsou krajská a okresní státní zastupitelství. Na nich je převážná odpovědnost, zpracovávají největší masu kauz.
Báje a pověsti mě provázely už dřív
Tušíte, proč okolo vašeho jmenování bylo takové horko?
Pravděpodobně je to tím, co vše tomu předcházelo. Nejprve veřejná diskuse o fungování pražského vrchního státního zastupitelství. Poté v podstatě veřejné odvolávání tehdejší šéfa úřadu (Vlastimila Rampuly) a vzápětí jeho návrat. Těmito záležitostmi se dokonce musel zabývat Nejvyšší správní soud. Chci tím říct, že to celé se stalo věcí veřejnou a sledovanou. Neříkám, že je to správně, když se taková pozornost věnuje odvolávání a jmenování státních zástupců. Šéfové přicházejí a odcházejí, systém musí standardně kontinuálně fungovat. Ve standardně fungujících státních zastupitelstvích v Evropě se systém nemůže měnit s příchodem jedné či druhé figury. Musí fungovat kvalitně kontinuálně.
Kritici vám vyčítají, že si právě v mediálním zájmu libujete.
Jenže povinnost státních zástupců informovat o trestních řízeních je něco úplně jiného. Jmenování státního zástupce patří do správy ministerstva spravedlnosti, a to nepovažuji za téma, kdy státní zástupci mají cokoliv vysvětlovat a ozřejmovat.
Promiňte, ale čím si vysvětlujete, že pro jedny jste "anděl" a pro druhé "čarodějnice"?
To už je takové rozdílné vnímání. Pokud se člověk profiluje - a já jsem vždycky dávala své názory najevo, nikdy jsem je neskrývala a vždy držela - tak samozřejmě nejste taková ta vrstva, která jde středem. Jinak si to neumím vysvětlit. Provázejí mě báje a pověsti. Já jsem žádnou válku, o níž se hovoří, nezaznamenala. Ostré střety názorů, to ano. Ty jsou ale dlouhodobé, protože se hledá podoba veřejné žaloby.
Zvažovala jste, zda ten post přijmout, když okolo toho bylo tolik tahanic a peripetií?
Mnohokrát jsem přemýšlela. Ale ne o tom, že bych to vzdala, spíše jsem zvažovala význam té funkce, význam své práce a pozici, ve které se nacházím. Jsem zaměstnancem státu, nikoliv politikem zvyklým na nějaký politický boj. Vždyť jsem nekandidovala na žádný politický post. Jsem státní zástupce, musela jsem vědět, že se se mnou budou chtít některé skupiny vypořádat. Takže to musím snést.
