Na Rudém náměstí se sešly stovky ruských komunistů, aby u mramorové hrobky bolševického revolucionáře položily květiny.
Mladé Rusy Vladimír Iljič většinou nezajímá a zbytek populace na Leninův odkaz hledí s čím dál větší skepsí. Revolucionáře, který se zhlížel v násilí, dnes uznává pouhá třetina Rusů. Vyplývá to z výzkumu uveřejněného agenturou ITAR-TASS.
Více než polovina Rusů si myslí, že za dalších padesát let bude jméno Vladimír Iljič Lenin známé jenom historikům. Zbytek populace zastává názor, že jeho jméno nezapadne, ale Leninův odkaz nebude mít další pokračovatele.
Pouhá desetina respondentů odpověděla, že je jim postava Lenina sympatická. Na druhou stranu stejný počet lidí označil Lenina za tyrana, který se snažil změnit Rusko násilím. Padesát procent Rusů si myslí, že Leninovy myšlenky byly zneužity jeho následovníky.
Ruská veřejnost také řeší, co s Leninovou nabalzamovanou mrtvolou. Stále častěji zaznívají hlasy, že by Lenin měl být po 86 letech konečně pochován.
Podle šéfa organizace Memorial Jana Račinského by Lenin měl být pohřben, ale ne podle pravoslavného ritu. "Lenin byl nejen ateista, ale i nepřítel jakéhokoliv náboženství," řekl pro server Voice of Russia Račinsky.
Naopak profesor Alexandr Djukov si myslí, že Lenin by měl zůstat v mauzoleu. "Věřím, že by Lenin měl zůstat, kde je, a že všechny ulice a továrny, které získaly svá jména v éře SSSR, by si je měly uchovat. To je aspoň základní respekt k naší minulosti," řekl Djukov. (více o debatě kolem pohřbu Lenina čtěte zde)
Pro Sergeje Solovjova je Lenin především dobrý obchod. Holohlavý muž s bradkou se živí jako dvojník revolucionáře, za fotografii s ním na Rudém náměstí zaplatíte 20 dolarů. O takovém příjmu si jako automechanik mohl nechat jenom zdát, píše server Russia Today.
Profesionální revolucionář
Kdo byl vlastně Vladimír Iljič Uljanov, jehož 140. výročí narození si Rusko připomíná? Profesionální revolucionář motivovaný osobní pomstou a fascinovaný násilím, ale i neúnavný organizátor a vzdělaný spiklenec, kterému se shodou náhod podařilo otočit kolo dějin.
Narodil se 22. dubna v roce 1870 v městě Simbirsk (pozdější Uljanovsk) ležícím na řece Volze. Budoucí revolucionář v dětství rozhodně nestrádal, narodil se do bohaté a vzdělané rodiny, která byla z hlediska carských úřadů etnicky smíšená - Vladimírovi v žilách kolovala německá, židovská, kalmycká i švédská krev. Otec byl vysoce postaveným školním inspektorem a své děti pokrokově vychovával.
Po otcově smrti vývoj mladého Uljanova ovlivnila poprava staršího bratra Alexandra za účast na atentátu na cara. Ve stínu rodinné tragédie se vztek budoucího revolucionáře obrátil proti carskému systému a za celou jeho politickou činností lze rozeznat motiv pomsty za smrt bratra.
Jako bratr teroristy a začínající politický aktivista byl vyloučen ze studia práv na univerzitě v Kazani. Na právnický diplom dosáhl v roce 1891 na petrohradské univerzitě, ale právničině se nikdy nevěnoval. Stal se profesionálním revolucionářem a živobytí mu zajistila penze po otci.
V roce 1895 byl za svoji politickou činnost poslán na tři roky na Sibiř, kde se oženil s Naděždou Krupskou. Po návratu z vyhnanství se na devatenáct let uchýlil do zahraničního exilu. V Paříži, Londýně, Německu a Švýcarsku promýšlel, jak aplikovat marxismus na ruskou zaostalou společnost.
Leninovy ženyV roce 1898 se Lenin oženil s devětadvacetiletou Naděždou Krupskou. Revolucionářka a organizátorka sovětského školství Lenina přežila o patnáct let. Pozdější vůdce SSSR Nikita Chruščov tvrdil, že ji otrávil Stalin dortem k 70. narozeninám. Tématem spekulací je vztah Lenina a Inessy Armandové. Pohledná francouzská revolucionářka se s Leninem potkala v roce 1908 v Paříži a s Leninem a Krupskou nějaký čas žila v Galícii. Po bolševické revoluci se v sovětském Rusku zasazovala za rovnost žen. Zemřela v roce 1920 na choleru. zdroj: wikipedia.org |
Spisy prosycené vojenskými povely
Z myšlenek marxismu si bral, co se mu hodilo. Zavrhl parlamentarismus a jakýkoliv reformismus sociální demokracie. Opojen představou násilné revoluce se upnul k ideálu diktatury, která podle něj byla jako jediný systém schopná na světě nastolit dokonalý řád.
V práci Stát a revoluce věštil zánik státu jako organizovaného násilí a zrod nového řádu organizované společnosti. Byla to však právě bolševická diktatura, která začala cíleně organizovat násilí vůči vlastnímu obyvatelstvu v do té doby nevídaném rozsahu.
Leninovy spisy se hemží vojenskou terminologií. Obdivovatel násilí dospěl k názoru, že proletariát revoluci sám provést nedokáže a do jeho čela se musí postavit centrálně organizovaná a disciplinovaná skupina profesionálních revolucionářů. Tou se stala bolševická strana, kterou Lenin založil v roce 1912 v Praze.
|
Leninova mluva je prosáknuta minulostí vojenského a šlechtického carství. ...Všechno toto názvosloví napovídá, že veliký bojovník za netřídní společnost je zatížen myšlením carského absolutismu. český historik Jan Slavík, 1935 |
Trockij, Lenin a Kameněv v roce 1919
Velká říjnová revoluce? Lidé si jí ani nevšimli
Po svržení cara v březnu 1917 se Lenin rozhodl vrátit ze Švýcarska do Ruska. Leninovu cestu v zapečetěném vlaku zorganizovalo Německo, které si od přítomnosti profesionálního revolucionáře v Rusku slibovalo rozvrat ruského vojska na východní frontě. Plán sice vyšel, ale později se obrátil proti svému strůjci – němečtí vojáci se z ruského zajetí vraceli nakažení bolševismem a zažehli plamen revoluce i v Německu.
Lenin po příjezdu do Petrohradu představil své známé Dubnové teze, jejichž ústředním bodem bylo heslo Všechnu moc sovětům! V červenci sice musel znovu uprchnout do Finska, ale ihned začal plánovat násilnou revoluci. Bolševici financovaní Německem postupně získávali kontrolu nad řadou důležitých sovětů.
Velká říjnová socialistická revoluce 7. listopadu 1917 byla v podstatě jen nenápadným pučem, během kterého rudí gardisté obsadili sídlo vlády v Petrohradu bráněné jen hrstkou kadetů a ženským praporem. Ve městě normálně fungovala doprava a většina obyvatel Petrohradu si ani nevšimla, že v jejich městě právě začíná nová etapa v dějinách Ruska.
Rudý teror
Po úspěšném puči se Lenin ujal vlády jako hlava Rady lidových komisařů. V březnu 1918 bolševici vystoupili z první světové války podepsáním Brestlitevského míru s Německem. Znárodnili půdu i velké podniky a rozpoutali rudý teror, kterým se vypořádali s opozicí.
Na obranu bolševického zřízení založil Lenin obávanou tajnou policii. Čeka se stala nástrojem organizovaného teroru nejen proti představitelům buržoazie ale i každému, kdo novému režimu oponoval. V rámci rudého teroru byla zavražděna i carská rodina.
V roce 1920 bolševici zvítězili v občanské válce, ale Lenin byl v zemi zpustošené konfliktem, hladomorem, rudým terorem a válečným hospodářstvím nucen v rámci Nové ekonomické politiky (NEP) částečně znovu povolit soukromé podnikání. Stalin poté, co se dostal k moci, NEP opět zrušil.
Atentáty na LeninaPrvní pokus o atentát přežil Lenin v lednu 1918 v Petrohradě. Atentátníci zahájili palbu na jeho auto, kde seděl spolu s švýcarským socialistou Fritzem Plattenem. Lenina kulky nezasáhly, protože ho Platten strhl k zemi. Podruhé se Lenina pokusila zastřelit Fanni Kaplanová v srpnu 1918. Atentátnice přistoupila k Leninově autu, zavolala na něj a když se otočil, třikrát vystřelila. Kulky Lenina zasáhly do ramena a čelisti. Vůdce bolševiků atentát přežil, ale následky nejspíše přispěly k pozdějším záchvatům mrtvice. |
Pozor na Stalina
Leninovo nasazení jako šéfa Rady lidových komisařů bylo neúnavné, denně pracoval i šestnáct hodin v kuse. Nikdy se ale zcela nezotavil z atentátu spáchaného Kaplanovou a v květnu 1920 utrpěl první záchvat mrtvice. Po půl roce následoval další záchvat. Ochrnula mu pravá půlka těla a Lenin se stáhl z politiky.
Prostřednictvím dopisu nadiktovaného manželce Naděždě varoval před koncentrací moci v Stalinových rukou. Budoucí diktátor ale nedopustil, aby paralyzovaný vůdce bolševické revoluce ohrozil jeho mocenský vzestup.
Poslední záchvat mrtvice zanechal Lenina němého a upoutaného na postel. Konec nastal 21. ledna 1924 v 18:50.
V následujících čtyřech dnech se Leninovi přišlo poklonit 900 tisíc Rusů. Petrohrad, kde se Leninovi podařilo uskutečnit převrat, byl přejmenován na Leningrad.
Tělo vůdce bolševické revoluce bylo nabalzamováno a vystaveno v mauzoleu v Moskvě. V hrobce z rudé žuly sní Vladimír Iljič Uljanov svůj sen o vítězství proletariátu již 86 let.
MAUZOLEUM Původně bylo Leninovo tělo balzamováno jen na kratší čas, ale zejména Stalin odhadl potenciál kultu leninismu. Vůdce revoluce, který chtěl být normálně pohřben, se už z mauzolea na Rudém náměstí nedostal. Výjimkou byly jen válečné roky 1941–45, kdy ho Sověti odvezli před hrozící nacistickou armádou na Sibiř. V roce 1953 Lenina v mauzoleu doplnilo tělo jeho nástupce Josifa Stalina. Ten byl však po necelých osmi letech v průběhu destalinizace odstraněn a pohřben za zdmi Kremlu. |
