Helena Kollárová je majitelkou tří lékáren na Blanensku. Ačkoli třeba v té kunštátské někdy s kolegyní zažívají nával zákazníků i přes všední poledne, podnikání podle ní začíná být takřka na hranici rentability.
„Náklady se neustále zvyšují a ceny léků jdou výrazně dolů. Pacienti o tom přehled nemají, protože řeší jen doplatky, ale například cena krabičky léků na tlak či cholesterol je nyní třikrát nižší než před pěti lety,“ přibližuje iDNES.cz Kollárová. Lékárny má také v Olešnici a Lysicích.
Technologická revoluce v lékárnách? Až za řadu let, míní šéf Dr. Maxe |
V minulosti podle ní byla průměrná cena receptu na vesnici asi pět set korun, kdežto nyní činí pouze sto padesát až dvě stě. „Náš zisk je přibližně pětina ceny, takže v současnosti třeba čtyřicet korun,“ vysvětluje.
Na vesnicích zpravidla neordinují specialisté, ale pouze praktici či zubaři, takže lékárny prodají spoustu krabiček „základních“ léků na předpis, za které od pojišťoven dostanou proplacený pakatel. „Nadřeme se na velkém množství balení za pár korun. Když přijde jeden lepší recept od specialisty z většího města, může udělat práci jednoho magistra za celé dopoledne,“ srovnává.
Skoro čtvrtina lékáren v ohrožení
Státní ústav pro kontrolu léčiv nyní eviduje 2 554 fungujících lékáren. To je sice o deset víc než na konci loňského roku a o sto sedmdesát víc než před deseti lety, provozovny se však markantně „přesouvají“ z venkova a horských oblastí do měst. Třeba v Brně připadá na jednu lékárnu 2,7 tisíce lidí, na Novojičínsku pak takřka devět tisíc.
Podle rozboru, který předminulý rok vypracovala Česká lékárnická komora (ČLK), se s možným uzavřením napříč Českem potýká aktuálně až šest set vesnických lékáren – takřka čtvrtina všech. „Během tří let před zpracováním rozboru zanikla necelá třicítka nejmenších lékáren, tyto ostatní jsou podle nás ohrožené,“ říká prezident komory Lubomír Chudoba.
Vývoj počtu lékáren a výdejen léčiv (OOVL) v Česku. Data jsou vždy k poslednímu dni roku.
Stát by měl podle Chudoby lékárny či výdejny léků na venkově podpořit formou grantů, podobně jako až šesti sty tisíci dotuje vznik venkovských ordinací praktiků a až dvojnásobkem zubařské ordinace. V minulém volebním období však u ministrů nepochodil.
„Chtěl jsem podporu půl milionu na rok pro nejmenší lékárny, ale nic se nedělo. V Česku je asi 83 obcí a městeček, které mají dva až pět tisíc tisíc obyvatel a nemají lékárnu. I tam by měla jít podobná pomoc,“ dodává s tím, že lékárny v obcích podporuje třeba sousední Rakousko nebo Švédsko a Norsko.
Samy obce lékárny zpravidla nemohou podpořit víc než slevou na nájemném, pokud fungují v obecních prostorách. Některé však nejsou svolné ani k tomu. „Pouze v jedné obci máme nižší nájem, než je komerční, v ostatních ne,“ potvrzuje Helena Kollárová.
Ministerstvo: ve hře je i změna úhradové vyhlášky
Komora už o podpoře jednala i s nynějším ministrem zdravotnictví v demisi Adamem Vojtěchem. Na četné podněty dotčených obcí se tématem začalo zabývat také Sdružení místních samospráv. Členka jeho předsednictva a poslankyně Věra Kovářová jej v záležitosti nedávno interpelovala.
„Jsme si vědomi toho, že síť lékáren není rovnoměrná. Podpora vzniku malých praxí primární péče již funguje, proto bychom podobně mohli řešit i dostupnost lékárenské péče,“ sdělila iDNES.cz mluvčí resortu Gabriela Štěpanyová.
Odpouštění poplatků připravilo okolní lékárny až o dvě třetiny příjmů |
Systém podpory vzniku a udržení lékáren v odlehlých oblastech podle jejích slov ministerstvo zvažuje. „A to podobnou formou, jaká je zavedena pro zlepšení dostupnosti primární péče. Konkrétní parametry podpory, finanční objem podpory i regulace s tím spojené ale budou předmětem jednání s Českou lékárnickou komorou,“ doplnila.
Kdyby ministerstvo kývlo na půlmilionový grant pro všech 600 lékáren, pro státní rozpočet by to znamenalo zátěž ve výši zhruba 300 milionů korun ročně.
Mluvčí ministerstva rovněž připustila, že ve hře je i možná změna úhradové vyhlášky. „Možností, jak podpořit lékárny v menších městech a obcích, může být i regionální diverzifikace výše hodnoty signálních výkonů za vydání léčivého přípravku na recept v úhradové vyhlášce,“ připustila Štěpanyová.
Sjednocení doplatků versus volné ruce lékáren
Takzvaný signální výkon, podle kterého pojišťovny musejí nasmlouvaným lékárnám platit kompenzace za každý vyřízený recept, se do úhradové vyhlášky dostal na konci roku 2014. Už tehdy se však ozývaly kritické hlasy, že ani zdaleka nenahrazují plnou výši zrušených regulačních poplatků.
„Pojišťovny už dlouho bonifikují lékaře v menších obcích, dostávají třeba vyšší sumu na výkon. Stejné by to mělo být právě i v případě menších lékáren,“ doplnil za Českou lékárnickou komoru Chudoba.
Majitelka trojice lékáren Helena Kollárová však tuší, že na případnou dotaci pro své provozovny v budoucnu pravděpodobně nedosáhne. „Lékárny mám v městysech, takže počtem obyvatel do toho jistě nikdy nespadnu, bude se to týkat jen těch nejmenších,“ posteskla si.
Nižší doplatky za stejný lék. Distributoři zvýhodňují nemocniční lékárny |
Kromě grantů by proto uvítala právě i další úpravy, třeba sjednocení doplatků na léky hrazené ze zdravotního pojištění. Stejné opatření se neúspěšně pokoušela zavést ODS už v roce 2009.
I po takřka deseti letech si však řada lidí spočítá, že vyzvednout si preparát například v nemocniční lékárně, která může díky velkému objemu nákupů těžit z benefitů distributorů a ceny stlačovat dolů, vyjde výhodněji.
„Díky sjednocení bychom měli stoprocentní záchytnost lidí, kteří jdou od lékaře, nejezdili by si lék vyzvednou jinam. Rovněž by pro nás byla užitečná regresivní marže, čili aby marže byla u expedovaných levných léků vyšší,“ doplnila Kollárová.
S tímto nápadem souzní i lékárnická komora. Kritici však upozorňují, že stát sice je garantem v oblasti zdravotní cenové politiky, proti této jeho povinnosti však stojí právo lékáren si nastavit provozní pravidla tak, aby pro ni podnikání bylo co nejvýhodnější.
