No a směle dále. Když byla maželka v šestém měsící těhotenství, chytil jí zánět slepého střeva. Lékaři v Motolské nemocnici se dlouho radili, zda operovat, či nikoliv. Nakonec na operaci došlo. Dopadla dobře. Po porodu naše dcerka měla žloutenku. "Jasná" diagnoza A: kojenecká žloutenka. Jenže při jejím docela dramatickém průběhu, nechali lákaři udělat testy a byla zjištěna jiná skutečnost. Diagnoza B: žloutenka typu B. Nechybělo mnoho a mělo to dost smutnou dohru. Po zjištění výsledků se dívali na manželku jako na nitrožilní uživatelku drog. Když jsme se však ohradili a odvolali na testy z počátku těhotenství, které byly negativní, měl jsem pocit, že se to zahrává kamsi do autu. Asi nejsme dost kurážní abychom se dopátrali toho, kde nastala chyba. A nakonec jsme byli rádi, že je dcera relativně "v pořádku".
No a dodnes poslední případ a doufám, že na dlouho nebo napořád, kdy jsem nevěděl, co si mám o našem zdravotnictví myslet, se stal teprve nedávno. Moje žena se zranila na palci u nohy. Děti rozlili trochu vody na lino, manželka uklouzla a bylo. Vydala se tedy s kamarádkou do nemocnice v Táboře. Diagnoza A: odštípnutý kousek kosti na palci u nohy. "To se do sádry nedává, pět týdnů v klidu s nohou nahoře", pravil lékař. No jo, zkuste s tříletým dítětem být pět týdnů v klidu. Nejsme v situaci, kdy bych si mohl vzít měsíc volno a starat se o obě "holky". Někdo nás živit musí. Po čtrnácti dnech kontrola v Praze v nemocnici na Karlově náměstí. Stav stále stejný, stále stejná bolest. Po měsící stav téměř nezměněn. Tu doktor žádá po manželce, aby mu podepsala, že při první návštěvě odmítla sádru. Což nebyla pravda. Pak se jí tedy ptal, co si myslí a jestli tam tu sádru chce, ať si vybere.
No snad po mě žádný doktor nemůže chtít, abych si sám určoval léčebný postup! Zajeli jsme proto do již zmiňovaná Vinohradské nemocnice, kde nám lékař sdělil, že by tam hned první den dal šroubek. Žena má nyní krásnou sárdu a čeká, zda se náhodou ten kousek kosti chytí a palec se zahojí. Nevím a nemohu posoudit, do jaké míry je kdo schopný lékař, ale očekával bych od lékařů, do kterých vkládám naději a důvěru, že mi poskytnou vždy to nejlepší řešení. Chápu, že jejich finanční ohodnocení jistě nodpovídá důležitosti jejich povolání, ale pakliže tomu tak nebude, kdo ochrání nás běžné občany před lékaři - veřejnými činiteli?