„Respirátory FFP3 jsme viděli pouze v televizi a ani respirátorů FFP2 které dostáváme od státu není dostatek. Navíc jsou někdy sporné kvality, mnoho lékařů a sester má po nich alergickou reakci na obličeji a dechové potíže, zřejmě díky formaldehydu, kterými jsou některé typy respirátorů cítit,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
Koronavirus v Česku   |
Upozornil také, že praktici jsou rizikovou skupinou i vzhledem k tomu, že dvě třetiny lidí, kteří absolvovali v ČR testy na koronavirus, tam poslali právě oni.
Koronavirová krize podstatně změnila styl jejich práce. Ordinace praktických a dětských lékařů v současnosti připomínají spíše call centra. Lékaři se totiž snaží minimalizovat kontakt s pacienty a pokud to jde, konzultují jejich problémy po telefonu, emailu nebo videohovoru.
Někdy je však přímý kontakt s pacienty pro akutní vyšetření nutný. Pražský lékař Norbert Král denně osobně vyšetří kolem osmi lidí, za běžného provozu jich přijde kolem třiceti. „Jeden pacient, který přišel do ordinace, měl například hlubokou žilní trombózu,“ uvedl příklad neodkladného zákroku.
Pouhé 0,2 % ordinací praktických lékařů pro dospělé a 0,15 % ordinací praktických lékařů pro děti a dorost od začátku pandemie koronaviru zavřelo své provozy – zbylých 99,8 % respektive 99,85 % funguje. Podle dat největší české zdravotní pojišťovny z celkem 5 200 ordinací praktiků pro dospělé uzavřelo provoz pouze 11 ordinací, částečně omezený režim má 33 ordinací. U dětských praktických lékařů zavřely z 1 983 jen 3 ordinace a 8 jich funguje částečně. Zdroj: Sdružení praktických lékařů |
Ordinaci rozhodně po vypuknutí krize zavřít nechtěl. „Když jsem slyšel hlasy vyděšených pacientů, kteří mi do ordinace volali, věděl jsem, že je v tom nenechám. Kdo jiný by jim pomohl?“ podotkl.
I on se zpočátku potýkal z nedostatkem ochranných pomůcek a s jedním respirátorem, který se má vyměňovat po 4 hodinách, podle jeho slov ordinoval i tři dny. Podobnou zkušenosti má dětská lékařka Ilona Hülleová. Lékaři mohli ordinovat často pouze díky darům od pacientů, kteří jim nosily roušky nebo dezinfekce.
Hülleová na začátku března dostala darem dva respirátory FFP2, které používala celý týden, přestože by se měly měnit každý den. Nyní má ochranné pomůcky zhruba na pět dní dopředu. „Minulý týden jsme konečně obdrželi i ochranné brýle. Štíty stát nezajistil. Nám je vytvořil manžel od kolegyně. Vytiskl je pomocí 3D tiskárny,“ popsala současnou situaci. Chybí jí také například ochranné pláště nebo overaly.
I ona vyšetři osobně mnohem méně pacientů než obvykle a komunikace s rodiči jejích pacientů probíhá převážně na dálku. „To však také zabere nějaký čas. S rodiči si vyměňujeme fotografie drobných úrazů, ekzémů nebo vyrážek. Jednou mi dokonce posílali i fotku hrdla dítěte, kterého bolelo v krku. Není to ideální způsob léčby, ale někdy to jinak nejde,“ uvedla.
Mnoho rodičů má podle doktorky Hülleové strach s dětmi do ordinace přijít, přestože dodržuje velmi přísná hygienická opatření a několikrát denně provádí dezinfekci celé ordinace.
Lékaři také dbají na to, aby se zbytečně pacienti v čekárnách nesetkávali a objednávají je na přesný čas a například doktorky Hülleová si každého zvlášť vyzvedává u dveří do budovy.
Praktičtí lékaři bez ochranných pomůcek by měli zavřít, doporučuje sdružení |
Shlukování lidí v čekárnách bylo problémem hlavně počátcích epidemie. Před ordinací lékaře Iva Procházky se v první den nouzového stavu sešlo na 50 lidí, z nichž mnozí neměli nijak závažné problémy a většina přišla bez objednání nebo telefonické konzultace.
„V čekárně tak vedle sebe seděli lidé s kašlem nebo teplotou a lidé bez jakýchkoli obtíží. Všeobecné napětí a obava z možné nákazy pak gradovaly hádkami mezi pacienty,“ vzpomíná.
Lidé se však brzy již druhé den ukáznili poté, co zveřejnil dopis popisující, jak by měli správně postupovat. Mnozí mu také stále pomáhají mimo jiné se sháněním ochranných štítů.
I dětská lékařka Hülleová si myslí, že většina rodičů jejích pacientů se chová zodpovědně. Setkala se však i s případem, kdy přišla do její ordinace matka s dvěma dětmi, která přicestovala z rizikové oblasti a neřekla jít to. Později se u ní dokonce potvrdila nákaza.
Lékaři sami kontaktem s pacienty riskují a ordinují za cenu částečného obětování osobního a rodinného života.
Například lékař Norbert Král se mimo ordinaci vídá pouze se manželkou, která je navíc také lékařka a paní na hlídání a se svými rodiči se nesetkali již více než měsíc. „Tato paní je vlastně jediný člověk, s kterým jsme v kontaktu. Dodržujeme striktní bezpečnostní opatření, abychom nikoho neohrozili. Pracovat a starat se přitom o děti je asi největší výzva,“ dodává.
