Příběh devatenáctileté vojačky, za který vyinkasovala milion dolarů, shrnuje kniha nazvaná I am a Soldier, Too: The Jessica Lynch Story (Jsem taky voják: Příběh J.L.). - přečtěte si články iDNES o zajetí Lynchové
Stěžejní část jejího příběhu začala 23. března u města Násiríja. Po útoku granátometem na vojenské vozidlo Humvee zůstala Lynchová ležet v bezvědomí se zlomenou nohou, paží a kotníkem a krvácejícím šrámem na hlavě.
Měla větší štěstí než jedenáct dalších vojáků, kteří útok nepřežili. Dostala se do iráckého zajetí, v němž byla až do 1. dubna, kdy jí zachránila americká speciální jednotka.
Lynchová v knize tvrdí, že ji Iráčané análně znásilnili. Podle lékařů, kteří se o vojačku během jejího zajetí starali, však pro agenturu Reuters uvedli, že znásilněna nebyla a ani nemohla být.
Vydavatelé autorizované Jessičiny biografie si však za tvrzením stojí. "Doktor, který Lynchovou na americké vojenské základně léčil a měl k dispozici všechny její zdravotní záznamy, uvedl, že některá z jejích zranění odpovídají sexuálnímu útoku. Jaké další potvrzení byste chtěli?" ptá se mluvčí nakladatelství.
Doktoři tvrzení nevěří
Iráčtí lékaři, kteří Jessice pomohli, se cítí šokovaní a ublížení. Jako první ji vyšetřoval irácký doktor Džamal Kadim Šuvajl poté, co ji příslušníci irácké policie přivezli do vojenské nemocnice v Násiríji.
Jessica podle jeho slov ležela na nosítkách v přijímací místnosti nemocnice v bezvědomí a šoku ze ztráty krve. Měla na sobě uniformu včetně ochranné vesty, vojenských kalhot a bot a žádná část jejího oblečení nebyla roztrhaná nebo rozepnutá, či dokonce svlečená, jak tvrdí kniha.
"Měli jsme jen několik minut, abychom jí zachránili život. Rychle jsme našli tepnu na krku, abychom jí mohli dát krev," říká doktor Šuvajl ve svém domě v Násiríji.
Stejně stará dcera
Lynchovou si poté vzal na starosti pětičlenný tým lékařů, který jí mimo jiné dal anestetika, aby bylo možné zašít patnáct centimetrů dlouhou tržnou ránu na hlavě a zafixovat zlomeniny.
"Jessica byla v té době stejně stará jako moje nejstarší dcera Núr," dodává doktor Šuvajl a bradou ukazuje na výtisk časopisu People, z nějž se usmívá tvář blonďaté vojačky.
"Byla to žena, mladá a osamocená v cizí zemi," pokračuje. "Bylo naší povinností postarat se o ni tak, jak jsme to udělali. Teď ale lidi tvrdí, že byla znásilněná. A to nás bolí," říká Šuvajl, který na Jessičině těle neviděl žádné stopy po znásilnění.
Zároveň však přiznává, že se po nich ani nedíval. "Ta myšlenka mě vůbec nenapadla. Všechna zranění byla odpovídající situaci po útoku granátometem a nárazu auta, nic jiného. Žádné potrhané šaty, pořád měla vojenské boty. Neexistuje možnost, jak mohla být znásilněna."
I další lékaři si ničeho nevšimli
Krátce poté byla Lynchová převezena do jiné nemocnice v Násiríji, kde jí doktor Mahdí Chafazdží operoval zpřelámanou stehenní kost, jakmile se její stav stabilizoval. Před operací očistil její tělo a žádné známky sexuálního útoku nezjistil.
"Vyšetřoval jsem ji velmi pečlivě. Omyl jsem jí tělo včetně genitálií. Nebyly tam žádné známky ani normálního, ani análního pohlavního styku," řekl agentuře Reuters na své soukromé klinice v centru Násiríje.
Podle jeho slov byla zranění Lynchové tak vážná, že by ji jakýkoli sexuální útok zabil. "Kdyby tady byla znásilněná, tak by to v žádném případě nepřežila. Bojovala o vlastní život, měla zpřelámané tělo. Které zvíře by na to mohlo jenom pomyslet?"
Stejně šokovaný je i doktor Chudajr Hazbar, který je nyní ředitelem nemocnice v Násiríji. "Byla válka, ale starali jsme se o ni a udělali jsme pro ni všechno, co bylo v našich silách. Mluvil jsem s ní každý den. Měla strach, ale byla k nám milá. Vím, že nám byla vděčná. Kdo teď může říkat, že jsme ji znásilnili? V naší kultuře jsme zvyklí ženy chránit."
"Každý tu s ní soucítil, bylo to pro nás velmi nezvyklé - žena a voják," dodává.
 Americká vojačka Jessica Lynchová, zajatá během války v Iráku. (22. července 2003) |
