V USA podle některých zpráv umírá ročně 220 tisíc pacientů kvůli lékařskému pochybení. A nic prý nepozdvihlo životní úroveň tamních právníků tak vysoko jako právě oblast sporů v medicíně.
U nás jsme podstatně "skromnější". Ani pokročilejší Evropané nemívají ve zvyku vyhledávat právníky tak často jako lidé za oceánem. Lékaře tady u Vltavy nadto často považujeme za polobohy, a ti přece chyby nedělají!
A když, tak jim stejně nic nedokážeme, kryjí si navzájem záda! I tohle poměrně rozšířené přesvědčení postupně opadává. Na všech stranách. Lékaři jsou lidé, a jako takoví chyby samozřejmě dělají.
Zlí jazykové tvrdí, že se je osmělíme více žalovat teprve ve chvíli, kdy právníkům skončí restituční kauzy a začnou si hledat jiné výnosné působiště.
Kus pravdy na tom může být. Lékař před soudem není určitě nic pěkného. Z jejich potrestání necítí nikdo radost. Nešťastní žalují, nešťastní jsou žalováni. A přece případy hnané až k očím slepé spravedlnosti mají několikanásobný smysl.
Aby se lékaři uměli a chtěli z chyb poučit.
Aby si pacienti byli jistější, že se svěřují do rukou lidem, kteří chyby uznávají a nezatloukají. Aby poškozený získal nejen finanční, ale i morální satisfakci třeba jen v podobě hnutí svědomí doktora.
Hodně zdravotních peněz se tak bude vydávat místo na léčení na právníky a na odškodnění. Jako jinde ve světě se tím zvýší náklady na zdravotní péči. Lékaři a nemocnice se musí pojistit, řada vyšetření se bude pro jistotu opakovat. Peníze půjdou oklikou z našeho pojištění.
Tak vypadá odvrácená tvář emancipace pacienta. Nelitujeme. Přejme pacientům odškodnění i v těch případech, kdy lékaři byli "vinni" jen tím, že v době zákroku medicína ještě neznala všechna rizika Těm, kdo utrpěli, ani miliony zdraví nevrátí. Pomohou jen žít.
A je slušné a solidární pomoci právě takovým lidem.
