"U transplantací ledvin nebude s jeho dodržením problém, protože tam tolik nejde o čas. Ale například u srdce musí odběr a transplantace proběhnout do čtyř hodin. Pokud budeme chtít dodržet přísný výklad zákona, nebude možné transplantace srdce prakticky dělat," uvedla lékařka Transplantcentra v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny Eva Pokorná.
Podle ní je nemožné, aby ve chvíli, kdy jde o čas, ještě přijel patolog a provedl pitvu. Patologové nadto neslouží v noci ani o víkendech.
Předseda Transplantcentra Štefan Vítko dodal: "Poslanci v rámci své lidové tvořivosti dovedli zákon do stavu, že bude muset být novelizován, pokud nebudeme chtít poškodit nemocné." Zmíněné ustanovení o pitvě prosadila do zákona při jeho projednávání ve sněmovně poslankyně Eva Fischerová. Jak uvedla, učinila tak právě v zájmu nemocných a na podnět některých patologů.
"Popudem byl případ, o němž mě informoval místopředseda Patologické společnosti primář Čuřík z Ostravy: jeden z pacientů, jemuž bylo transplantováno srdce, zemřel, a jak se později ukázalo při pitvě, dárce orgánu měl infekci mozku, kterou se nepodařilo předem objevit."
Fischerová říká, že požadovaná pitva by měla takovým případům (kde se výše uvedený případ stal, sdělit nechtěla) zabránit.
Podle ní by šlo jen o základní prohlídku patologem s tím, že detailní vyšetření by byla provedena dodatečně. "Jde vlastně jen o otevření hlavy," řekla poslankyně Fischerová.
Jeden z předních patologů, František Koukolík z pražské Thomayerovy nemocnice, však její závěry zpochybňuje. "Jen tak nějakou letmou pitvu provést nelze," prohlásil. Ke zmíněnému případu řekl, že se někde musela stát hrubá chyba. "A tu by neměl napravovat zákon, který v konečném důsledku může zkomplikovat transplantace obecně," míní Koukolík.
Podle poslankyně Fischerové by organizační problémy mělo vyřešit ministerstvo zdravotnictví prováděcím předpisem, který teprve vydá. Lékaři bijí na poplach zejména proto, že jim v poslední době ubývá dárců. Od roku 1997 klesl jejich počet o třetinu, letošek je podle Evy Pokorné z Transplantcentra zatím nejhorší. Za možné důvody označila finanční potíže nemocnic, jež odrazují lékaře od náročného vyšetřování potenciálních dárců, a též "negativní mediální obraz problematiky týkající se odběru orgánů".
Nedostatek orgánů se lékaři snaží v poslední době řešit tím, že více využívají možnosti transplantovat orgán od žijících dárců, například od rodiče, sourozence či manžela. Jen v IKEM už činí podíl transplantací od žijících dvaadvacet procent. Mají nadto lepší výsledky, protože operaci lze dokonale připravit a načasovat.
"Začínám se znovu učit žít," prohlásil jeden z bývalých pacientů, Josef Otto. Na dialýze, jež mu nahrazovala funkci ledvin, strávil 32 měsíců a absolvoval 468 jejích cyklů, třikrát týden po čtyřech hodinách. Po celou dobu čekal na dárce. Tím se nakonec stala jeho vlastní žena Jitka. Transplantace od žijících dárců však logicky přicházejí v úvahu jen u párových orgánů, tedy ledvin.
