Lékař za jídlo a operace bez anestezie. V KLDR se zhroutilo zdravotnictví

Severokorejské zdravotnictví je podle Amnesty International v troskách. Lékaři operují bez umrtvení a složité zákroky často vykonávají při svíčkách. Pacienti si sami shánějí léky na černém trhu a doktory si kupují za alkohol, cigarety nebo jídlo, tvrdí uprchlíci z KLDR v nejnovější zprávě organizace.

Severokorejci trpí hladem a nedostává se jim zdravotní péče. | foto: Profimedia.cz

V šedé místnosti v centru Pchjongjangu se krčí muž v bílém plášti u přístroje, který nápadně připomíná soustruh, a obratně opracovává malé sklo. Muž je lékař a na desítky let starém zařízení právě vyrábí primitivní oční čočku.

Záběry z televizního dokumentu, jehož autoři se exkluzivně dostali do oční kliniky v hlavním městě Severní Koreje, mají ukazovat to nejlepší, co zdravotnictví stalinistické říše nabízí.

ZDRAVOTNICTVÍ KLDR V TROSKÁCH

Zpráva AI je založená na rozhovorech se 40 uprchlíky, kteří utekli z KLDR mezi lety 2004 a 2009.

Místo toho je všude vidět špína a i lékař opatrně přiznává, že pacientům neposkytuje nejlepší péči. Nová zpráva organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI) ukazuje, že je krize ještě daleko horší a zdravotnictví se v nejizolovanější zemi světa totálně zhroutilo.

Lehčí výkony za alkohol a jídlo, těžší za horentní sumy

Uprchlíci z KLDR a lékaři, kteří s nimi pracují, v dokumentu AI popisují, že nemocnice fungují jen zřídka a kvůli otřesným hygienickým podmínkám se v nich šíří epidemie. Chybí léky, jehly se nesterilizují, povlečení je špinavé a kvůli nedostatku proudu se často operuje při svíčkách nebo v zimě.

ÚPLATKY U LÉKAŘE

"Pokud nemáte peníze, zemřete," říká uprchlice Ri.

Kim Čong-ilova říše se chlubí, že to všechno poskytuje lidem zcela zdarma. Ve skutečnosti utratí soudruzi za každého Severokorejce méně než dolar za rok a v nemocnicích se už nejméně dvacet let tvrdě platí za každý výkon lékaře.

Za prohlídku, konzultaci nebo lehčí výkony cigaretami, alkoholem nebo jídlem. Za větší zákroky nebo operace pak lékaři kasírují horentní sumy.

Lidé čekají v metropoli KLDR Pchjongjangu na jídlo

"Lidé bez peněz už si ani netroufají chodit do nemocnice, protože každý ví, že bude muset platit," popisuje situaci dvacetiletá Ri z provincie Hamjong, která z KLDR prchla před dvěma lety. "Pokud nemáte peníze, zemřete," dodává.

Slepé střevo mi vyoperovali bez anestezie

Zdravotnictví, které má 24 milionů lidí doprovodit na cestě k lepším zítřkům, už došlo tak daleko, že si lidé shánějí medikamenty pro svoji léčbu pokoutně na trzích a pak je nosí lékařům. Do nemocnice jdou na operaci často i celé hodiny pěšky.

OPERACE BEZ UMRTVENÍ

"Operace trvala asi hodinu a deset minut. Křičela jsem bolestí a myslela, že umřu," vyprávěla uprchlice o operaci slepého střeva bez anestezie.

Mnozí Severokorejci se pak léčí sami a všechny obtíže řeší jedním způsobem - použijí silné léky na bolest. Stát tišící léky na bolest, na kterých může snadno vzniknout závislost, zakazuje. Tlumící všeléky však hojně kolují na černém trhu.

Léky a anestetika ovšem scházejí i v nemocnicích a operace se často musí obejít bez nich. Šestapadesátiletá uprchlice ve zprávě AI vzpomíná, jak prodělala bez umrtvení operaci slepého střeva.

"Přivázali mi ruce a nohy, abych se nehýbala," vyprávěla žena. "Operace trvala asi hodinu a deset minut. Křičela jsem bolestí a myslela jsem, že umřu," popsala uprchlice, jak vypadají v KLDR operace.

Ožebračení Severokorejci trpí hladem

Hwangovi z provincie Hamjong zase bez anestezie amputovali levou nohou pod lýtkem, když mu kotník rozdrtil vlak. "Pět asistentů mi drželo ruce a nohy, aby mi bránili v pohybu. Bolelo to tak hrozně, že jsem řval a nakonec i bolestí omdlel. Probral jsem se o týden později v nemocniční posteli," svěřil se uprchlík.

Potravinová pomoc ze Západu zdaleka nedorazí ke všem Severokorejcům.

AMPUTACE NOHY

"Pět asistentů mi drželo ruce a nohy, aby mi bránili v pohybu. Bolelo to tak hrozně, že jsem řval a nakonec i bolestí omdlel," řekl uprchlík, kterému v KLDR bez umrtvení amputovali nohu.

Nemoci jako tuberkulóza nebo chudokrevnost má často na svědomí podvýživa. Největší hladomory způsobené neúrodou a záplavami skosily v polovině devadesátých let v zemi až milion lidí. Situace je ale kritická i nyní a země je závislá na zahraniční humanitární pomoci.

Zlepšení je v nedohlednu. Jen zpackaná měnová reforma z prosince loňského roku přes noc téměř zdvojnásobila ceny rýže a nevládní organizace hlásí, že jen v lednu a únoru zemřely v jedné provincii tisíce ožebračených lidí. (o nepovedené měnové reformě v KLDR čtěte zde)

KLDR by pomohlo, kdyby se humanitární pomoc nestala předmětem politického handrkování. Situace na Korejském poloostrově je ale kvůli potopení jihokorejské válečné lodi Čchonan napjatá a země hladoví dál.

v kldr JEDL KOŘÍNKY A TRÁVU

Čtyřiadvacetiletý Hwang pochází z provincie Hamjong a v KLDR žil jako bezdomovec od svých devíti let. Patřil mezi skupinu dětí, jejichž rodiče zemřeli hladem nebo utekli hledat lepší život do Číny.
Na ulici se živil vším možným. Pojídal trávu, kořeny stromů nebo houby. "Některé druhý trávy a hub jsou jedovaté, takže po nich můžete zemřít," říká Hwang, který v roce 2001 uprchl z KLDR.
V dokumentu AI popisuje drsný život na severokorejských ulicích. "Někdy jsem mixoval rozdrcené obilí s kůrou borovic, což mi způsobovalo žaludeční problémy, ale potřeboval jsem utišit hlad," vzpomíná Hwang.
K jídlu se dostal jen výjimečně. "Byl jsem pořád hladový. Když jsem měl co jíst, snědl jsem všechno. I když jsem byl plný, pokračoval jsem dál, protože jsem nevěděl, kdy budu mít zase možnost jíst," popsal Hwang. Dodnes trpí vážnými žaludečními problémy.