Bez fotoaparátu se padesátiletý lékař z vesnice nedaleko Hustopečí neobejde. Nosí ho stále na krku. "Vozím si ho do ordinace, protože dokumentuji například rány pacientů," říká Debef.
Ten večer, kdy se do jeho domu dostal zloděj, se asi v půl desáté vracel ze squashe. V zámku ve dveřích svého domu našel klíče. Dveře byly odemčeny.
Osmnáctiletý zlodějíček si odemkl vlastními klíči domácího pána, které mu ukradl o tři měsíce dříve, když se vloupal do jeho auta.
"Úplně jsem na to zapomněl. Až když jsem ty klíče viděl, začalo mi to být divné. Nejdřív jsem si myslel, že jsou doma kluci, ale když jsem přišel dovnitř, uslyšel jsem randál," vzpomíná lékař.
Když cvaknul blesk, hned jsem se schoval V hlavě se mu v tu chvíli odehrávalo mnoho variant, jak se zachovat.
"Kdybych měl pistoli, věděl bych, co dělat, s železnou tyčí bych si taky poradil, ale já jsem měl na krku foťák, a tak jsem ho otevřel," směje se nezvyklé situaci.
Když zavolal, jestli v domě někdo je, mladý zloděj vylezl ze dveří ložnice do obývacího pokoje. V ten moment cvakla spoušť.
"Jakmile však bliknul blesk, byl jsem za dveřmi. Nevěděl jsem přece, koho fotím a jestli po mně třeba nestřelí," říká lékař.
Vetřelec, který měl v tu chvíli podmínku za sérii krádeží, se okamžitě ztratil dveřmi z ložnice a přes zahradu utekl pryč z domu. Nic se mu nepodařilo odnést. "Jen na židli leželo CD a počítač měl odmontovaný kabel. Snažil se ho rozebrat."
