Není to totiž tak jednoznačné, byť lidem, kteří loni marně sháněli přípravek Tamiflu, to může znít rozumně.
Jenže je tu několik ale: není kupříkladu úplně jisté, zda by zrovna zmíněné tamiflu bylo skutečně tak účinné, jak se předpokládá. A případná jiná účinná léčba zatím k mání není.
Ještě důležitější je otázka, kolik by vlastně muselo být onoho léku pro všechny? Není vůbec zřejmé, jak dlouho by pandemie trvala, a jak dlouho by tedy lék museli lidé polykat.
Přitom i pouhým jednoduchým přepočtem "jedno balení na člověka" dojdeme třeba u tamiflu k zásobám v hodnotě deseti miliard korun, což není málo.
Důležitější než lék, který lze chápat jako pomocníka pro přechodnou dobu, bude vakcína. Nebude sice k dispozici hned, ale měla by mít moc zabránit dalšímu šíření nemoci v případě, že nemoc začne nabývat pandemické podoby a bude se v nebezpečné formě přenášet mezi lidmi.
A zde si Česká republika plánující nákup vakcíny pro 60 procent lidí nestojí mezi ostatními zeměmi vůbec špatně. Vědecké studie i modely situace totiž ukazují, že pro zastavení postupu nemoci není nezbytně nutné, aby byli očkováni úplně všichni.
Ptačí chřipka je nebezpečím, které je třeba brát vážně, ačkoli panika není na místě. Jedno je jisté, geograficky je podstatně blíže než loni na podzim, kdy se vyskytovala především daleko na východě.
Neznamená to však automaticky, že nemoc v brzké době vypukne ve své pandemické podobě.
Nicméně je správné zdokonalovat národní pandemický plán - je potřeba, aby bylo jasné, jak by se postupovalo. Tedy, kdo by dostal lék a posléze vakcínu tak, aby to mělo dvojí očekávaný smysl - zpomalení postupu nákazy a fungování společnosti.
