Kakurai Hiromura (po válce se přejmenoval na Lee Hak-rae, pozn.) v roce 1942 narukoval do japonské armády z tehdy okupované Koreji. Po druhé světové válce byl společně s dalšími 148 Korejci, kteří působili v japonské armádě, mezinárodním tribunálem označen jako válečný zločinec. Jeho příběh popsala agentura Reuters.
Japonsko získalo zpět svoji suverenitu v roce 1951 po uzavření Sanfranciské mírové smlouvy. Vojenské výsluhy byly obnoveny o dva roky později. Válečným veteránům pak země k penzi ročně přidala někdy až 41 tisíc dolarů (900 tisíc korun). To se týkalo i usvědčených válečných zločinců.
Více než tisícovka z nich se navíc dočkala pocty, která spočívá v umístění jména na pamětní desce v kontroverzní svatyni Jasukuni. Japonci v ní vzdávají hold vojákům a civilistům, kteří zemřeli v boji za svou zemi. Dnes je však Jasukuni vnímána také jako symbol japonského militarismu.
V San Francisku se po válce zároveň rozhodlo, že Korejci, kteří bojovali za Japonsko, ztrácejí japonskou státní příslušnost. A s ní i výsluhy. „Poslyšte, proč je s námi jednáno jinak?“ ptá se Hiromura, který v hovoru pravidelně střídá korejštinu a japonštinu. „Je to nespravedlivé a nedává to žádný smysl,“ myslí si pětadevadesátiletý Korejec.
Ani Korejci, ani Japonci
Po roce 1945 mezinárodní tribunál uznal jako válečné zločince 148 Korejců, kteří se postavili na stranu Japonska. Třiadvacet z nich skončilo na šibenici. Podobně jako Hiromura se rozhodlo dalších asi 240 tisíc Korejců a oblékli japonskou uniformu.
Po válce s nimi spojenecké síly naložily stejně, jako se samotnými Japonci. Historici se ale shodují, že ani jedna ze zemí, tedy Japonsko ani Korea, se ke korejským vojákům na japonské straně nehlásila.
„Po válce měli hrozný život, protože je ostatní Korejci vnímali jako kolaboranty a japonská vláda je nepovažovala za veterány,“ řekl Reuters historik Robert Cribb z Australské národní univerzity.
Myslí si, že nepřiznat jim japonské výsluhy, je vlastně nespravedlivé.
Trest smrti pro dozorce od řeky Kwai
V roce 1943 Hiromura dohlížel na asi pětistovku spojeneckých vojáků, kteří stavěli trať z Thajska do Barmy. Známější je spíše jako Železnice smrti. Asi 12 tisíc zajatců tady totiž zemřelo na následky extrémně těžké práce, vyčerpání i bití ze strany dozorců. Podmínky, na nichž spojenečtí vojáci trať dlouhou 415 kilometrů stavěli, popisuje kultovní film Most přes řeku Kwai.
Lee Hak-rae, tehdy ještě jako Kakurai Hiromura, na fotografii po internaci v roce 1946.
Zajatci Hiromurovi říkali „Ještěr“. Do paměti se jim vryl jako jeden z nejbrutálnějších dozorců.
Třeba jeden z vojáků Austen Fyfe si dobře pamatuje, jak jej Hiromura pravidelně bil. Používal prý při tom třeba bambusový klacek, kterým vězně mlátil do zátylku. Po válce u soudu vypověděl, že zajatce vždy jen „mírně strkal“ a jakoukoliv brutalitu popřel.
Připomněl, že Korejci podle něj neměli v japonské armádě žádné postavení a nezbývalo jim tak než jen poslouchat rozkazy. Tribunál mu neuvěřil a odsoudil jej k smrti oběšením. Na odvolání pak trest zmírnil na 20 let vězení. Propuštěn byl však už v roce 1956.
„Oběti japonského imperialismu“
S ostatními válečnými zločinci pak založil taxislužbu. Protože se obával, že v Koreji bude považován za zrádce, domů se už nikdy nevrátil. Nepřijel ani na pohřeb vlastní matky.
Japonský císař se chtěl omluvit za zločiny brzy po válce, rozmluvili mu to |
Japonský soud jeho žádost o přiznání kompenzací poprvé zamítl už v roce 1999. Tehdy měl Hiromura ještě podporu dalších korejských válečných zločinců. V roce 2006 dokonce Jižní Korea uznala bývalé vojáky jako „oběti japonského imperialismu“. Žádné finanční kompenzace však nenabídla.
Hiromura se nyní může pohybovat jen s pomocí invalidního vozíku. Za svou pravdu však bojovat nepřestává. V červnu dokonce vyrazil i do parlamentu s úmyslem přesvědčit zákonodárce, aby korejské válečné zločince a jejich rodiny odškodnili. Neúspěšně. „Mám štěstí, že v 95 letech ještě žiji. Nechci žít déle kvůli sobě, ale nemůžu přestat bojovat za své mrtvé kamarády,“ řekl Hiromura.
