Jeho roba už je zvykla na to, že mu semtam hrabně, obzvlašť jak se da vic jak povolene třy piva, tuž mu omotala okolo krku šalek, vnutila mu čapku od synka, taku tu, co nosa ty přepadove komanda, jak idě vidět enem oči a na pysk je teplo a on hodinu přyhazoval na svoju staru stodvacku lopatu snih, na střeše vytvaroval komin, zrobil se aji male pruzory, aby tam měl trochu světla a nakoněc se rozhodnul, že tam přespi, bo chtěl dycki tabořyť v zymě.
Akurat jak z kraja zymy něnamazal grafitem, stejně jak ja, němoh se dorvať dovnitřku a něpomahalo ani škubani, ani nadavki „Odevřy dveře, ty sviňo, co sediš vevnitřku!“. Druhi den se potem na šichtě litostivě stěžoval, že dalši sen z děctvi zustaně něsplněny. A tež ho nasmolilo, že druhi den bylo to iglu eště věči, bo ho viděl večer sused a pochopil to tak, že se robi garaž a zbantoval potem cely barak, že se tam možu odkladať snih ze svojich kar, aby mu s ňu pomoh. Chudak Mirek, do května asy něvyjedě.
Včil už naštěsti nesněži, akurat mrzně jak v ruskim filmu, chodniki su jak by ich sponzoroval Oskar, duchodcy a ludě s berlami šklhaju zadarmo aji bez brusli, enem na Prokešaku je zametene tak, že uřednicy možu chodiť do roboty přymo z aut v ponožkach.
Na co se člověk vlasně može v lednu těšiť?
Do dalšich vanoc hromski daleko, do praznin jakbysmet, nejbliž su ty vajcove svatki. A vlasně eště ten dovezeny svatek - Valentyn. Ale to se mnu zas tak moc něcviči, bo nejsem mladežnik, abych hlupnul s listkami se srcami. Stejnak je to enem komerčni svatek k tahani chechtaku z kapes. No dobre, dobre, loni mě ty valentynske trencle s napisem „Jsem bejk“ od Mileny překvapily a potěšily.
Kdyby aspoň bylo vic slunka. Ale na šichtu se plazym za tmy a jak je nad Ostravu inverzni dekel tajak na krabicy od but, lezu z roboty syce ni za tmy, ale za šera a eště se dusym. A ten smog je posledni dobu tak fajně nastěhovany, šak komu by se u nas nelibilo, jak sme fajně usazeni v kotlině mezy horami, no ni? Na šichtě polovina astmatyku, keřy jak v radyju slyša, že se jim ma zle dychať, zbytek šichty mavaju před pyskem papirovymi složkami a vymluvaju se, že němožu robiť, bo je jim zle.
Lednove vyprodeje v hipersupermegakramach, o kerych všecy tak nadšeně dřystaju a na kere se roby těša vic, jak na sylvestrovski ohňostroj, mě nělakaju, bo teho zhaňaňa bebechu mam dosť eště z před vanoc. A stejnak všecko mam a nic něpotřebuju. Možna by mi zrobil fajně vylet na hory, akurat že přes tyden dřu za astmatyki a o vikendu to vydychavam zas ja.
Leden je pro mě nejhorši měsyc v roce. Depresyja mi visy na řbetě jak hrudnik miss 1940 celych jedenatřycet dni.
Nikomu bych to nahlas něřeknul, ale je mi fakt tak zle, že už aji ta myšlenka na Valentyna, keru sem před chvilu zavrhoval, mi něpřypada taka špatna. A možna se na ňho aji těšim. Šak do konca ledna možu dumať, co kupim jedne šikovne robce.
Do dalšich vanoc hromski daleko, do praznin jakbysmet, nejbliž su ty vajcove svatki. A vlasně eště ten dovezeny svatek - Valentyn.
