"Tito lidé jsou často léčeni nejrůznějšími drahými cytostatiky, která jim výrazně zhorší kvalitu života, ale dávají jen omezenou naději na krátkodobé prodloužení života," uvedl předseda Onkologické společnosti Jiří Vorlíček.
"Samozřejmě jsou případy, kdy má pokračování v léčbě smysl. O tom by měl rozhodnout zkušený odborník," dodal.
Popudem k vydání doporučených léčebných postupů (neboli standardů) však byly i peníze. Firmy produkují nové léky proti rakovině a ty jsou stále dražší, Všeobecná zdravotní pojišťovna za ně loni vydala přes miliardu korun - o 47 procent víc než loni. Pohrozila razantními škrty, a tak si doktoři připravili přísnější pravidla raději sami.
"Žádný stát nedokáže zaplatit vše," vysvětloval profesor Vorlíček. "Jde nám o to, aby léky dostali ti, kteří je potřebují, a ne ti, u nichž je to zbytečné. Ono je bohužel někdy jednodušší ordinovat léky než pacientovi vysvětlit jeho situaci," dodal.
Onkolog Pavel Klener jej doplnil: "Řekl mi primář jedné okresní nemocnice, že jeden místní lékař ještě ráno ordinuje pacientům ty nejdražší léky - a odpoledne se jede podívat na ostatky do pitevny."
A kdo to rozhodne?
Pokyn Onkologické společnosti nicméně okamžitě kritizovali zástupci pacientů. "To už hraničí s trestním zákonem. Lékaři mají podle zákona léčit na základě posledních znalostí vědy. To pacient musí rozhodovat o tom, jak chce být léčen a zda to už chce vzdát. Je to jeho právo na sebeurčení," řekla předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková a otázala se: "Co když lékařova prognóza nebude správná?
U nás pacient stále nemá nárok vyžádat si takzvaný druhý názor od nezávislého odborníka." Všeobecná zdravotní pojišťovna standardy vítá. "Existují všude na světě. Účelně vynakládané peníze jsou součástí umění medicíny," uvedl Karel Němeček z oddělení léčiv pojišťovny.
Nejsme cynikové
Lékaři vesměs říkají: standardy jsou správná věc, nejsme takoví cynikové, abychom je hned zneužívali. Ale taky je někdy nedodržíme.
"Někdy skutečně další léčba nemá smysl," říká dětský onkolog Jan Starý. "Pak je lepší, aby si dítě rodiče vzali domů, dávali mu léky proti bolesti a dál ho netrápili.
Někteří začnou nosit fotky s miminkem a ptají se: To ho chcete nechat umřít? Vždycky se nějak domluvíme, stane se, že si rodiče přejí vytrvat v intenzivní léčbě až do konce. Vyhověl jsem jim, v onkologii to někdy jinak nejde."
