Takhle nějak vypadá zpráva, která se rozběhla našimi médii. Ministr Langer trvá neústupně na svém. Vsadili jsme na schengenský prostor se vším všudy, tak si ho teď nenecháme oklešťovat! Třeba i na summitu EU se budu za vás, čeští řidiči a řidičky, bránit!
Langerova neohroženost je moc pěkná věc. Jenže kde jsou důkazy o šikaně českých šoférů, která prý tak nepříjemně kvete kousek od našich hranic? A kolik jich už máme? Tisíce? Stovky? Desítky? A kolik z nich už ministerstvo nechalo ověřit?
Přesnou evidenci nevedeme, přiznává bez rozpaků Langer. A kdo ji tedy má vést? Zvlášť když sám ministr jedním dechem připouští, že zprávy o šikaně považuje za vážnou záležitost...
Co si z toho vybrat? Volný pohyb osob patří k základním principům Evropské unie. Pokud ho úřady některé z členských zemí blokují nebo jen ohrožují, třeba policejní šikanou cílenou na občany jiného členského státu, máme tu vážný problém.
A díky Ivanu Langerovi, že se chystá věci napravit. Pokud se však ministr chystá na boj s Vídní a Mnichovem bez obstojných důkazů, a zatím to tak vypadá, pak se může snadno stát, že k žádnému boji ani nedojde.
Nafouknutá bublina
Všechno by bylo jiné, kdyby český ministr vnitra uvažoval jinak než v rovině "my – Češi" a "oni – Němci, případně Rakušané". Je známým faktem, že organizovaný zločin nezná hranic.
Do Německa i Rakouska zajíždějí třeba zloději aut. Také od nás. Tamní policie některé z nich pochytá a předá soudu. Aby jich chytila co nejvíc, dělá to, co dělá každá policie všude na světě: pečlivěji sleduje osoby, které jsou jí podezřelé.
Nepředpokládám, že by Ivanu Langerovi zvýšená perlustrace, pokud je odůvodněná, mohla vadit. Také nepředpokládám, že tak vehementně mluví o ochraně schengenského prostoru proto, aby podpořil volný přeshraniční pohyb organizovaných zločineckých band.
Jenže klasický vzorec policista versus kriminálník je zřejmě pro Langera obnošený a málo přitažlivý. Představa, že už není "jen" ministrem vnitra, ale "obhájcem" našich národních zájmů na mezinárodním poli, je mu viditelně mnohem příjemnější.
Navíc se může postavit protivníkovi zvučného jména. Především Německo patří v evropské rodině na první pohled k těm bohatším a vlivnějším. Je to prostě první liga. A někomu takovému se on, Ivan Langer, dokáže vzepřít!
Co na tom, že celý spor je možná jen nafouknutá bublina a soupeř, na nějž si ministr chystá zbraně, je jen virtuální? Už teď je Langer v mnoha voličských očích vítězem. A může být v české politice něco důležitějšího?
