Pravé orgie smrtelné vážnosti a nechtěně humorných obsahů nastaly teď ve středu, když do Café X zavítal Daniel Landa. Národ, vina, odpuštění, odstěhování se z republiky – co slovo, co věta, to bezmála zachvění se českých dějin a národního osudu.
Zde jedna obzvlášť vypečená Landova pasáž: "Nejdřív bych rád zapojil veřejnost do vybudování sportovního komplexu, který má ovšem zcela zásadně jiný druh architektury, který má zcela zásadně jiný druh provozování toho sportu, ale to je opravdu velmi složitý téma, protože je opřený o nejmodernější psychoanalytický výzkumy, o umění, je to skloubení opravdu divadla, sportu, psychoanalýzy, všeho možnýho, takže to není úplně jednoduchá věc."
Víc k tomu neřekl. Existují světoznámí exaktní vědci, kteří v několika větách dokážou populárně a vtipně přiblížit zákony a poznatky, na nichž nejlepší mozky pracovaly desítky let. Avšak Landův projekt je nemožné stručně a srozumitelně charakterizovat.
Kdo z nás si vůbec dovede představit, co za obrovsky složitou věc ten projekt bude? Víme my vůbec, co v něm máme za titána? Není Landy pro nás škoda?
Ale bez ironie: aspoň média, která se označují za seriózní, natož média veřejnoprávní, by tyhle řeči měla Danielu Landovi přestat, s dovolením, žrát. Je tak těžké pochopit, že ušlechtile žvaní hlavně proto, aby lépe prodával sám sebe a své produkty? Že svoji sebepropagaci, své PR, spojuje s vychytrale mlžící rétorikou o věcech veřejných, ba věčných?
Co je mi na Landovi nejvíc podezřelé, je absence humoru. Jakmile začne hovořit, slyším v jeho mluvě dusot smrtelně vážných jezdců, kde se humor a "znevažování" trestá setnutím.
Posprejované Meze tolerance
Šploucháním ve zdejším výtvarně-marketingovém rybníčku, nikoliv výstražným signálem o nebezpečně netolerantní české společnosti, se prozatím ukazuje být fakt, že aktivisticko-umělecké skupině Guma Guar letos na 1. máje čtyři černě odění lidé posprejovali výstavu Meze tolerance, kterou Guma Guar měla na Staroměstské radnici v Praze a v níž poskytla prostor k prezentaci soudně zakázanému Komunistickému svazu mladých.
"K incidentu se zatím nikdo oficiálně nepřihlásil, podařilo se nám však zjistit, že útočníci byli členové Ztohoven. Tuto skupinu a jejího nejviditelnějšího člena Romana Týce jsme totiž několikrát kritizovali a vysloužili si za to nadávky a výhrůžky," pravil člen Guma Guar Milan Mikuláštík v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Skupina Ztohoven je pro Mikuláštíka zosobněním zaprodanosti establishmentu a její aktivity má za chladně vypočítané za účelem pouhé sebepropagace.
Ačkoliv Mikuláštíkova parta dle vlastního přesvědčení zastává zcela antiestablishmentské postoje, akce na Staroměstské radnici zajistila Guma Guar slušnou mediální pozornost, které se skupina nebrání.
Kdyby se bránila, neposkytovala by rozhovory mainstreamovému serveru. Ti pánové by hrozně rádi nebyli "v systému", ale trčí v něm taky, aniž si to chtějí připustit. Jiná věc je, že pořádající Galerie hlavního města Prahy posprejovanou výstavu Meze tolerance předčasně zavřela a Guma Guar to ani včas neoznámila, což od galerie není nic než zbabělost a neochota přidělávat si starosti.
Tak by Meze tolerance byly posprejované, no a co? A potvrdilo-li by se, že "narušení" měla na svědomí skupina Ztohoven, aspoň by se v nahotě vyjevilo, komu a proč stálo za to vplížit se na tuhle výstavu se sprejem v ruce.
