Je 23. června, na jihu Kyrgyzstánu stále platí výjimečný stav. Kus za letištěm v Oši křižují cestu obrněné transportéry. Projíždíme ulicí, kde jediný dům nezůstal celý. Další měsíc bude naším působištěm kancelář francouzské humanitární organizace ACTED. Pobočka se zanedlouho stane centrem pro projekty za miliony dolarů, zatím se tu ale vede bitva o volné židle a zásuvky k notebookům.
Napětí povolilo a uprchlíci se vracejí z provizorních táborů domů. Pro nás, humanitárce, to ale znamená problém. V táborech se strádající lidé dali identifikovat poměrně snadno, teď je všechno zmatené. Na cestě je skupina, která na základě google map vytvoří přesný plán města, aby bylo možné identifikovat, v kterých čtvrtích bude nutná rekonstrukce.
Humanitární pomoc v Kyrgyzstánu.
Tomáš Vlach (uprostřed) v Kyrgyzstánu.
Já dostávám na starosti distribuci potravin. Místní pobočka Světového programu OSN pro výživu (WFP), dá pět kilo mouky a 4 decilitry oleje na člověka, každému obyvateli třísettisícového města. Pomoc WFP rozdávají partnerské organizace ACTED, britské Save the Children a Mezinárodní červený kříž.
Potraviny zůstanou u nás, hrozili vojáci
V prvních dnech humanitárka připomíná tvrdý byznys. Platí jednoduchý princip: kde jako první rozdáš potraviny, tam máš šanci se chytit i pro další projekty. Červený kříž tak obsadil prakticky celé město. My začínáme v centrální čtvrti blízko naší kanceláře. V dalších dnech se nám ztracené pozice daří vyjednáváním částečně získat zpět.
Po prvním dni jsem na zhroucení. Každý jednoduchý krok je třeba několikrát zaurgovat a zkontrolovat. Kyrgyzští zaměstnanci se bojí do uzbeckých čtvrtí, Uzbeci vůbec nevycházejí z okruhu svých ulic. Řidiči najatí na venkově se v Oši nevyznají a sklad tak hledáme třeba i dvě hodiny.
Rozdávání zřejmě souhrou šťastných náhod ale běží. O mimořádné události není nouze. Vojákům, převeleným ze severu země se nelíbí, že potraviny míří do uzbeckých čtvrtí. Se slovy "tam žádné auto nepojede, budeme vykládat u nás," nám jeden náklaďák málem zabavili a zbili logistika, který se pokoušel vyjednávat. Garanci, že se to nebude opakovat, nikdo dát nemůže.
Pomozte zastavit razie
Polovina července: uplynul měsíc, místo rozdávání potravin se připravují opravy domů, podpora byznysu i zemědělství. Mnozí podnikatelé přišli o restaurace, čajovny nebo uskladněné zboží. Uprchlíci u hranic vyjedli zemědělcům sýpky a v reakci na to stouply ceny umělého hnojiva o třetinu.
Konfliktem víc utrpěli Uzbeci, ale rozdávat jen jejich komunitě by znamenalo jen další napětí. Absolutní prioritou je ale pro místní lidi klid a pořádek. "Proč v noci, po policejní hodině, musíme trpět policejní razie, jste přece nevládní organizace, udělejte s tím něco," podobné prosby slyšíme skoro všude, kam přijedeme.
Nejohroženější jsou mladí chlapci. Z každé razie jich několik končí s podezřením na "organizování nepokojů," na policii, odkud je zpravidla po pár dnech vracejí polomrtvé. Tady moc pomoci zatím neumíme. Bezpečnostní složky se nepodřizují ani prozatímní vládě v Biškeku.
Situace v zemi, která si nedávno odhlasovala v referendu parlamentní demokracii, připomíná ze všeho nejvíc anarchii. Jediné, co můžeme, je dát číslo "horké linky", kterou provozuje Mezinárodní červený kříž. I to ale znamená alespoň nějakou naději.
Do Oši míří mezinárodní policisté
Novým etnickým násilnostem v Oši mají pomoci zamezit mezinárodní policisté z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). V první fázi do země dorazí 52 policistů. "Policisté OBSE budou v Oši po čtyři měsíce radit bezpečnostním silám a vykonávat kontrolu a dohled," řekla prezidentka středoasijské země Roza Otunbajevová. Policisté budou působit beze zbraní a jejich úkolem bude předcházet etnickým konfliktům. zdroj: ČTK |
