V případě Kyrgyzstánu je však všechno teprve na začátku a opoziční úsilí se lehce může zvrtnout.
Tamní protivládní síly si po vzoru gruzínské růžové a ukrajinské oranžové sice také zvolily svoji symbolickou barvu, tentokrát žlutou, prý proto, že jde o varovnou barvu semaforu, ale tím veškerá podobnost prakticky končí. Alespoň zatím.
Bouřlivé gruzínské události vyústily před dvěma lety na podzim v pád postkomunistického režimu a nástup mladé prozápadní generace politiků. Vytrvalé protesty stoupenců prodemokratické opozice pak letos vyhnaly od moci podobně autoritářskou vládu na Ukrajině.
O "sametovou" revoluci se nyní, zatím jen v jižních částech země, pokouší i opozice ve středoasijském Kyrgyzstánu. Zatím není vůbec jisté, jak to dopadne.
Veškerá snaha může nakonec vyznít do ztracena nebo naopak ztratit "samet" a vyústit ve vleklou občanskou válku. I část kyrgyzské opozice projevuje v posledních dnech obavy, že asijská varianta toho, co proběhlo v Gruzii či na Ukrajině, může být chaotičtější, krvavější a také méně sledovaná ve světě.
"Je to puč, je to rebelie," prohlásil kyrgyzský prezident Askar Akajev, jehož autoritářské způsoby vadí stoupencům opozice.
"Jde o zločinecké živly napojené na drogovou mafii, které se chtějí dostat k moci," dodal na adresu demonstrací.
Režimy v postsovětské střední Asii, jakési orientální despocie, představují bizarní směsici komunistických manýr a tradičního klanového uspořádání společnosti. Tamní vládci, vesměs bývalí vysocí komunisté, mívají neomezenou moc.
Akajev se dlouho těšil pověsti nejliberálnějšího vůdce v celé střední Asii, byl dokonce označován za prozápadního reformátora. Časem však neodolal pro region typickému autoritářskému stylu vládnutí a dal odpůrcům tvrdě najevo, kdo je v Kyrgyzstánu pánem.
Už čtvrtý rok například vězní svého hlavního politického rivala a bývalého viceprezidenta Felixe Kulova kvůli údajnému zneužívání pravomocí.
Vyhlídka žluté revoluce Akajeva značně zneklidnila. Navíc mu hrozí, že bude prvním středoasijským prezidentem, který by měl opustit své křeslo. Podle ústavy v nadcházejících říjnových prezidentských volbách už sice kandidovat nemůže a podle svých slov ani nebude, ale pozorovatelé ho podezírají, že se moci sám nevzdá.
Buď se prý pokusí přeměnit politický systém z prezidentského na parlamentní a stane se premiérem, nebo do prezidentského křesla prosadí syna Ajdara.
Narůstající protesty mohou jeho záměry překazit nebo přinejmenším zkomplikovat. Na druhé straně demonstrace zatím mnoho lidí nepřilákaly, opozice není jednotná a nemá výrazného lídra. Protesty se nyní zřejmě ocitly v kritickém stadiu. Buďto pomalu utichnou, nebo naopak vzplanou i v hlavním městě Biškeku. Zda se v Kyrgyzstánu bude opakovat gruzínský nebo ukrajinský scénář, to je zatím ve hvězdách.
