V autě přežívá už třetí měsíc. V červenci exekutor vydražil její dům v sousedních Bžanech, ve kterém žila přes třicet let. Budovu bývalé Jednoty, v níž měla malý obchod, koupila před lety za 600 tisíc korun na hypotéku.
Měsíčně platila 9 700 korun, ale podnikání se jí nedařilo a časem neměla na měsíční splátky. Sedm let bydlela na dluh, náhradní byt si nehledala, až nakonec přišla o střechu nad hlavou.
V obchodě, kde pracovala, nechala veškerý nábytek. Myslela, že ho brzy přestěhuje do nového domova. Obcházela realitní kanceláře, jenže nabízené byty pro ni byly příliš drahé.
"Všude chtějí nájem šest tisíc korun, ale já mám nyní důchod necelých 5700 korun," přibližuje Medunová.
Nový domov mezitím našla ve staré škodovce, kterou jí půjčil její bývalý manžel. Auto je zaparkované hned vedle plotu jeho domku. K sobě ji ale pustit nechce.
"Co je mi do ní, jsme už třicet let rozvedení. Vemte si ji domů vy," vzkázal přes plot.
Za synem do Krupky důchodkyně nemůže. "Už tam není místo, bydlí s manželkou a třemi dětmi v bytě 2+1," chápe Medunová.
Prádlo jí pere snacha v Krupce, vykoupat se chodí k sestře v Kostomlatech. "Na záchod musím pokaždé někam utíkat," říká.
Noci jsou už nyní kruté, má sice deku, ale stejně je jí zima. Až udeří mrazy, bude to ještě horší. Důchodkyně si proto musí rychle najít byt.
Starostka Bžan Marie Knotková jí chtěla pomoci. "Volné byty sice nemáme, ale nabízeli jsme jí alespoň bydlení v azylovém domě nebo domově důchodců," říká starostka.
Paní Medunová ale nabídky odmítla. Nemohla by si totiž s sebou vzít psa.
"Prostě nepůjdu do azyláku ani pečovateláku," říká tvrdohlavě. "Ten pes je jediné, co mě tady drží. Bez něj bych zblbla," říká smutně. "Snad se něco najde, než přijde zima, aspoň jedna místnost," doufá.
