"Měl jsem špatné krevní testy a začátkem května mi diagnostikovali glykemii druhého typu," řekl.
Nemocných cukrovkou u nás přibývá geometrickou řadou. Právě choroba je důvodem, proč Mirek Topolánek v posledních týdnech výrazně zhubl. Lékaři mu totiž vedle pravidelné kontroly hladiny cukru v krvi naordinovali také dietu.
Existují dvě formy cukrovky. Ta, kterou trpí Topolánek, diabetes druhého typu, je běžnější: postihuje devadesát procent lidí s diagnostikovaným diabetem. U třetiny ke stabilizaci nemoci stačí pouze úprava životosprávy, kterou právě podstupuje premiér.
"Diabetes druhého typu se projevuje hlavně u lidí středního věku a starších, většinou se sklonem k obezitě," popisuje Alena Ondračková z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Na rozdíl od cukrovky prvního typu si tedy člověk může běžnější formu nemoci vyvolat sám. Třeba také tím, že se málo hýbe a stresuje se. To ostatně uznává i sám premiér Topolánek. I na cukrovce druhého typu se podle lékařů podílí genetické zatížení.
Druhá forma cukrovky je mnohem závažnější. Může se objevit nečekaně i u mladých lidí, kteří sportují a s nadbytečnými kilogramy třeba nikdy neměli problémy. Ti musí hladinu cukru v krvi regulovat pomocí inzulinu, jinak by nepřežili.
Za posledních třicet let přitom došlo zhruba ke zdvojnásobení počtu diabetiků. Zatímco v roce 1975 se u nás léčilo 234 tisíc nemocných, v roce 2006 už to bylo téměř 750 tisíc pacientů.
Náklady na jejich léčení jsou vysoké. Česká diabetologická společnost uvádí, že léčba diabetika druhého typu stojí ročně kolem šedesáti tisíc korun. Léčba inzulinovou pumpou, kterou potřebují pacienti se závažnějším typem cukrovky, zhruba čtyřicet tisíc ročně. K tomu je třeba započítat další výdaje na léky.
Cukrovka je totiž nebezpečná zejména proto, že s sebou přináší přidružené komplikace. Jedenáct procent diabetiků u nás ztratí kvůli nemoci zrak, jiným hrozí amputace končetin.
Zveřejnit, nebo mlčet?
Otevřenost, s jakou se premiér rozhodl hovořit o své nemoci, není u našich vrcholných politiků častá. Veřejní činitelé většinou v takových případech mlčí – do doby, než onemocnění začne být opravdu vážné.
"Jde o soukromou záležitost a je věcí každého, zda o ní mluví," myslí si například šéf Sněmovny Miloslav Vlček z ČSSD. Podle tohoto hesla se řídil prezident Klaus, o jehož dlouhodobých problémech s kyčlí neměla veřejnost tušení až do chvíle, kdy oznámil, že půjde na operaci.
O svém stavu nerad hovoří i šéf ČSSD Jiří Paroubek, který měl nedávno problémy s klouby. Nic bližšího uvést nechtěl.
Politolog Rudolf Kučera je přesvědčen, že voliči by o zdravotním stavu politiků vědět měli. "Je to důležité. Vypovídá to o schopnosti toho člověka vykonávat úřad, za který je placen," soudí politolog.
Míra, s jakou politici informují o svých nemocech, se liší i v zahraničí. Kdysi při kandidatuře zatajil americký prezident J. F. Kennedy vážné bolesti a dodnes se spekuluje, zda byl v tomto stavu plnohodnotně schopen vykonávat svůj úřad. Od té doby je zdravotní stav prezidenta USA pravidelně zveřejňován.
Podrobnou zprávu o své kondici vydal například republikánský kandidát na hlavu státu John McCain. Z českých politiků lékaře zřejmě nejvíce potřeboval Václav Havel. Nejhorší okamžiky prožil v roce 1998, kdy se v Innsbrucku podrobil operaci proděravělého tlustého střeva.
