Vedle buvola zoopark prodává i další "atraktivní" druhy dobytka, které se na českých loukách běžně nevyskytují – třeba impozantní skotský horský nebo uherský stepní skot.
Tím však nabídka nekončí – vybere si tu i terarista či milovník koní – park nabízí k odkupu také jedovatou zmiji růžkatou, ženetku obecnou nebo koně domácího – tarpana. Všechna tato zvířata už by se totiž do zooparku nevešla. Pokud by se je nepodařilo prodat, čeká některá z nich smutný osud.
"Když ta zvířata – a teď mám na mysli právě buvoly nebo krávy – neprodáme některému ze soukromých chovatelů, stejně je budeme muset dát na jatka – s přebytečnými kusy to tak někdy děláme. Nemůžeme si je tu nechat," upozornila Rabasová.
Vyložila, že více dospělých samců buvolů nebo jmenovaných druhů skotu není možné chovat pohromadě, protože by se mezi sebou prali a docházelo by tak vlastně k jejich týrání.
Podle Rabasové není rozprodej živočichů v rozporu s hlavní myšlenkou fungování zoologických zahrad, kterou je záchrana a rozmnožování ohrožených druhů zvířat, rozšiřování jejich genofondu. Má však plození mláďat smysl ve chvíli, kdy je zoopark nemá kam dát?
"Genofond rozšiřujeme právě tím, že zvířata prodáme soukromým chovatelům, kteří v chovu pokračují dál. Svoje přebytky pak pošlou na jatka nebo zužitkují jiným způsobem. Ale chov funguje, nezastaví se. Jinak bychom museli náš chov zastavit, nechat zvířata zestárnout a umřít, chov by pak ale skončil," konstatovala Rabasová.
Podotkla, že i pro zvířata žijící v zajetí je přirozené se rozmnožovat a přispívá to k jejich pohodě. "Myslím si, že by bylo špatné vzít jim tuto možnost," dodala.
Ceny prodávaných zvířat jsou dané jednak jejich velikostí, jednak kvalitou. "Cena koně tarpana se pohybuje kolem 15 tisíc, krávy, pokud jsou větší, se prodávají také kolem 15 či 18 tisíc, pokud jsou to jen odstávčata, cena ale může být šest sedm tisíc," vyčíslila ředitelka zooparku.
Pro buvola, zmiji či tarpana se však do Chomutova nemůže vypravit jen tak ledaskdo. U některých druhů je prodej podmíněn chovatelskými zkušenostmi, nutné je také povolení k chovu od Státní veterinární správy. Ta také dohlíží na to, jestli nový majitel se zvířetem správně zachází.
