Donedávna byly tyhle myšlenky na partajním indexu. Všechno jsou to ideje, které by středového voliče (chodí k volbám!) mohly oslovit, které by sociální demokracii mohly připodobnit sesterským stranám v Evropě a které jsou v třetím tisíciletí "in".
Přesto. Mají mušketýři šanci předělat ČSSD na jinou stranu, než byla ta loni potřikráte volebně poražená?
Především, panu Grossovi pořád chybí konkrétní podoba onoho "mluvení". Zatím má jen nástřely. Při jejím psaní musí počítat s tím, že volič má už na výběr modrou šanci ODS i programy menších středových stran. Proč by měl kupovat rychlokvašnou kopii, jsou-li k mání originály?
Dále - lidé mají paměť. Doposavad znali sociální demokracii pod značkou "silný stát bohatým bere, chudým dává". Teď mají zčistajasna uvěřit, že se ta rozporuplná strana semkne za obrozeným předsedou a bude ho jako jedno poslanecké tělo jeden senátorský duch následovat do liberálnějších vod?
A uvěří-li, mohou se spolehnout, že v té neozkoušené chladnější vodě ČSSD vydrží?
Grossova sociální demokracie má totiž ještě jeden vážný problém: na levoboku silné komunisty, konkurenty. Když Gross zavelel "Kupředu pravá", znamená to opravdu i zpátky ni krok? Nestane se, že po jednom otestování nové tváře u voličů se zase vrátí do Škromachových teplejších socialistických vod?
Pružnost názorů současné politiky (a politiků) je jedna věc a hopsání ode zdi ke zdi věc druhá. Grossovi však nic jiného než vykročení do neznámých končin nezbývá. Je navíc stále ještě z oblíbené kategorie politiků "mladý, flexibilní". Jeho straničtí konkurenti nabízejí pouze sázku na staré jistoty. To je v dnešním pohyblivém světě zatraceně málo.
Ale pořád v něm ještě za tvrdou měnu platí důvěryhodnost.
