„Pravděpodobnost, že by se ostatní kulohlavce podařilo dostat do vody, byla velice malá,“ řekl podle agentury AFP Ren Leppens z ministerstva, které má na Novém Zélandu na starosti ochranu životního prostředí a historického dědictví. Záchranu kytovců podle něj komplikovala jak izolovanost místa, tak nedostatek personálu a zhoršení stavu zvířat.
Nový Zéland patří k zemím, kde kulohlavci, druh podobný delfínu, uvíznou často. Místní úřady řeší zhruba 80 takových případů za rok, většinou ale jde o jednotlivce. Přesné příčiny tohoto jevu jsou podle AFP neznámé. Mohou být mezi nimi nemoci, pronásledování predátorem, odliv nebo dezorientace.
Nejhorší případ se datuje do roku 1918, kdy na Chathamských ostrovech uvízlo 1 000 kulohlavců. V roce 1985 na Aucklandských ostrovech zaznamenali uvíznutí 450 zvířat. Kulohlavci dorůstají do délky 7,5 metru a v novozélandských vodách se vyskytují v hojném počtu.