MF DNES získala dokumenty, které detailně popisují, jak estébáci namontovali do Havlova bytu štěnice.
Právě na počátku 60. let se kolem Havla začali shromažďovat mladí umělci nesouhlasící s tehdejším režimem. Scházeli se u něho v bytě v posledním patře starého činžovního domu na nábřeží Bedřicha Engelse. Státní bezpečnost sice už delší dobu Havlovi odposlouchávala telefony, ale v roce 1966 se rozhodla namontovat mu navíc štěnice přímo do bytu.
Akci přikládala StB mimořádný význam a pečlivě se na ni připravila.
Prvním krokem bylo zmapování, s kým Havel bydlí, jak přesně jeho byt vypadá a kdo s ním sousedí. Tehdejší špionážní technika totiž nebyla tak dokonalá jako ta dnešní a štěnice musela být spojena dráty s centrálou.
Tady Civilní obrana
StB si předběžně vytipovala tři způsoby, jak odposlech k Havlovi dostat. Přes zeď sousedního bytu patřícího starší důchodkyni, z ateliéru výtvarníka Bedřicha Rosola, který byl v části půdy nad Havlovým bytem, nebo přímo z půdy, kde si obyvatelé domu věšeli prádlo. Estébáci proto začali zjišťovat i ty nejmenší podrobnosti o Havlových sousedech. Důležité především bylo, jak často jsou doma a jejich denní režim. Kvůli utajení nakonec zvítězila poslední varianta.
Štěnice komunistické StB.
Ilustrační foto: Archiv bezpečnostních složek
V únoru pak skupina tří techniků StB vyrazila do akce. Přes svého agenta na OPBH už předem získali klíč od půdy. V bytě nikdo nebyl a celou rodinu už sledovali další příslušníci StB připraveni vysílačkami varovat své kolegy na půdě, že se někdo do bytu vrací. Ale důstojník, který akci navrhoval, se i tak bál prozrazení, proto techniky jistili ještě další lidé sledující z protějšího domu, co se u Havlů i v okolních bytech děje.
"Do požadovaného pokoje objekta jsme provedli stropním způsobem montáž jednoho mikrofonu, který jsme zadělali formelou a dále zasypali sutí," popsal montáž jeden z techniků. Mikrofon byl schován ve stropním zdivu a hlasy nahrával přes miniaturní, jehlou "provrtaný" otvor u Havlů ve stropě.
Dráty od mikrofonu vedly dírou ve zdi na půdu vedlejšího domu. Zde fungovala centrála napojená na telefon oficiálně patřící družstvu invalidů. Ani při budování centrály neponechala bezpečnost nic náhodě. Přístroj byl schovaný v pevné zavřené bedně a oficiálně se jednalo o zařízení Civilní obrany. Pro případ, že by se někdo z nájemníků zajímal, co na půdě domu dělají neznámí lidé, měli technici potvrzení OPBH.
"Vedení mikrofonu jsme zasádrovali a zaprášili. Montáž trvala tři hodiny," hlásil po akci nadporučík Nedbal nadřízeným. Už po týdnu se ukázalo, že jeden odposlech je málo. StB proto vyslala na půdu stejnou skupinu, aby k Havlovi namontovala druhý mikrofon. "Vedení od mikrofonu jsme zaškrabali mezi spáry dlaždiček (na půdě), zamaskovali a zasádrovali," konstatuje dokument.
Ani technika StB však nebyla bez chyby a za měsíc vyrážejí technici na půdu do třetice, aby jeden z mikrofonů vyměnili kvůli špatnému příjmu. Estébáci se pokaždé snažili na půdě vše naaranžovat tak, aby nikdo nic nepostřehl. Dráty a techniku skrývali pod staré dřevěné desky a zasypávali prachem a sutí.
Výměna byla úspěšná a za několik měsíců se v hlášení objevuje konstatování: "Slyšitelnost a srozumitelnost hovoru je dobrá."
Mikrofony odmontovali v osmašedesátém
Oba mikrofony sloužily bez chyby až do března 1968. Tehdy se StB rozhodla oba odposlechy odstranit. Bála se, že o nich Havel buď už ví, nebo se brzy dozví. Na půdě nad Havlovým bytem je proto opět živo. Technici narychlo vytahují dráty i štěnice. Stanici ve vedlejším domě zatím nechávají na místě, Havel totiž nepřestává být nepřítelem režimu a může být využita později.
V jednu chvíli technikům zatrne. Na půdu se dobývá muž, který si tam jde pro usušené prádlo. "Demontáž jsme již měli skončenou, ale zdrželi jsme ho, než jsme uklidili nářadí do aktovky," popisuje jeden z nich, jak situaci vyřešili.
Landovský: Věděli jsme o tom
StB Havla odposlouchávala přes 7 500 hodin. A co vlastně zjistila? "Objekt provádí nepřátelskou činnost zaměřenou proti kulturní politice KSČ," tvrdí v březnu 1968 jeden z důstojníků. Tento obecný fakt by jistě neodůvodňoval tak velké nasazení lidí i techniky.
Tajné policejní "uši" navíc například slyšely, že se Havel schází se spisovatelem Janem Benešem nebo že udržuje kontakty s šéfredaktorem exilového časopisu Svědectví Pavlem Tigridem. Kromě toho StB enormně zajímaly rozhovory s americkým kulturním atašé Robertem Warnerem.
A co bylo důvodem urychleného skončení odposlouchávání? Někteří lidé pracující pro Státní bezpečnost totiž pod vlivem společenských změn zřejmě Havlovým přátelům naznačili, že mají v bytě štěnice. To však zřejmě skupina lidí kolem Havla tušila již dříve. "Jak, tušili? My jsme věděli, že máme štěnice v bytech a v telefonech," řekl MF DNES herec Pavel Landovský. Podle něj se lidé pohybující se kolem Havla podle toho chovali.
Přesto lze přístup StB k Havlovi před rokem 1968 označit za velmi mírný v porovnání s tím, co nastalo v letech normalizace.
