Nedaleko Miamského přístavu najdete Freedom Tower, neboli Věž svobody. Je to ornamentální, rozpadající se dům z 20. let. Symbolického významu se mu ostalo až po Castrově revoluci, kdy jím prošly tisíce kubánských exulantů.
|
Z MIAMI | |
|
ZVLÁŠTNÍ |
 |
Teď se renovuje na náklady Kubánsko-americké národní nadace (CANF), která dala kubánské komunitě politický, ekonomický a mediální vliv. Příští rok se otevře jako víceúčelová budova, kde budou kanceláře nadace, ale taky muzeum hrůz komunismu. Vypráví mi to sedmatřicetiletý výkonný ředitel CANF Joe García. Sedíme v přístavu a pojídáme rychlý kubánský oběd.
Mluvíme o úterních volbách. V roce 1996 dostal Clinton na Floridě skoro polovinu hlasů kubánských Američanů, na demokrata nevídaný počin. Letos jsou Kubánci zase zpátky u republikánů.
Podle Garcíi a ostatních činitelů získá kandiátka Bush-Cheney mezi 70 a 80 procenty hlasů Kubánců.
Hlavní i když ne jedinou příčinou je případ chlapce Eliána Gonzáleze, kterého Clinton nakonec poslal zpět na Kubu. CANF reprezentuje velkou většinu Kubánců, a těm se také nelíbil Clintonův posun od úplné izolace Kuby k oteplení vzájemných vztahů. Většina Kubánců se bojí, že Gore by v tom pokračoval a zrušil emargo Kuby.
Jen menšina kubánských Američanů, kterou reprezentuje například Kubánský výbor pro demokracii (CCD), žádá pravý opak: zrušení embarga, uvolnění vztahů s Kubou. Tato menšina také podporovala návrat Eliána na Kubu.
Elena Freyre z CCD si za to vysloužila nenávist ze strany těch, kterým říká zastánci tvrdé linie. Freyre považuje CANF za nedemokratickou organizaci, která nesnese odchylky a v níž kvete nepotismus (nynějším šéf Jorge Mas Santos je syn zakladatele nadace).
Rozbroje mezi Kubánci v Miami připomínají hořké spory v československém exilu. Jde o hodně: o svobodu všech Kubánců.
