„Výročí Února 1948 přináší každoročně příležitost k oživení dlouholeté kampaně, jejímž úkolem je vnutit široké veřejnosti minimálně nepřesnou interpretaci tehdejších událostí, vysvětlit zásadní politické změny jako mocenský puč, popřít věrohodnost skutečnosti, že se na změnách podílely široké vrstvy občanů,“ uvedla ve středu v prohlášení největší opoziční strana.
Při pietě k nástupu diktatury v únoru 1948 zněl Faustův dialog s ďáblem |
KSČM zdůraznila, že se hlásí k revolučnímu základu února 1948 a oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. „Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily,“ uvedla strana s tím, že se po listopadu 1989 omluvila všem, jejichž život tyto deformace negativně zasáhly.
Místopředseda KSČM Jiří Dolejš má za to, že se stanovisko komunistů k únoru 1948, který byl podle něj výsledkem „určitých historických procesů“, v podstatě nemění. „Koneckonců na té kontinuitě a diskontinuitě k minulému režimu stojí i identita KSČM. My jsme strana, která má strategický cíl socialismu ve svém programu, ale hlásíme se k němu poučeně tou historickou prohrou,“ řekl ve čtvrtek.
Podle Dolejše nelze pominout, jak historický pokus skončil, nebo to, že došlo k selhání a zneužití moci. „Tento způsob budování moci byl chybný a od těchto věcí se distancujeme,“ podotkl.
Utýraného faráře Toufara ukazuje nový záznam. StB ho natáčela v kostele |
Únorový převrat 1948, komunisty nazývaný Vítězný únor, bylo převzetí moci komunistickou stranou po komunisty vyprovokované vládní krizi. Prezident Edvard Beneš přijal 25. února 1948 demisi 12 nekomunistických členů vlády a zároveň jmenoval ministry podle přání komunistického premiéra Klementa Gottwalda. Československo se prakticky dostalo do područí Sovětského svazu.
Období komunistické diktatury, které skončilo až na podzim 1989, si vyžádalo tisíce obětí. Z politických důvodů bylo popraveno téměř 250 lidí, přes 200 000 jich bylo odsouzeno k nepodmíněnému trestu. Přibližně 4 500 z nich ve vězeňských zařízeních a pracovních táborech zemřelo. Zemi opustilo 170 tisíc lidí, několik stovek zemřelo při pokusu o překročení hranic.
