Nový ředitel dopravní policie Martin Červíček loni v létě sliboval, že se všechno změní: řízení policie se přesune z centra do regionů.
Strážci pořádku by už neměli sedět za bukem a rýžovat. Měli by stát na místě, kde skutečně běží o život. Měli by se přilepit na paty pirátům silnic, kteří ohrožují druhé. A méně soužit malé ryby, kterým naměří v obci třiapadesát na tachometru.
Kryštof měl zajít na úbytě. Policisté se měli trvale zaměřit na riziková místa a zvlášť nebezpečné přestupky. Jenže nejdůležitější statistika – počet mrtvých – nesvědčí o zlepšení.
Až po prvním černém víkendu to na silnicích zmodralo a zezelenalo policejními auty. Čím se liší taková akce od Kryštofa? Ředitel dopravní policie Martin Červíček na mou otázku říká: "Částečně máte pravdu. Celostátní akce to není, ale museli jsme reagovat. Domluvili jsme se s regiony, že uspořádají co nejvíce akcí."
Ředitel přiznává, že iniciativa vyšla z centra. Takže vlastně takový povinně-dobrovolný decentralizovaný Kryštof, dalo by se říci.
Znamená to, že nová strategie menších cílených dopravních akcí nefunguje? Že řidiče vystraší jedině "masový teror" viditelných i za bukem skrytých uniforem?
Martin Červíček s hrdostí říká, že za jeho éry se v druhém pololetí loňského roku počet akcí zaměřených na prevenci a trestání vážných přestupků zdvojnásobil.
Strážci silnic víc používají civilní auta, která by jim měla pomoci odhalit největší silniční "zločince". Jenže výrazné zlepšení tragické statistiky nikde. A když vyjedou na jarní silnice sváteční řidiči, vrhnou se do zahuštěného provozu i policisté. Vsaďte se, že tam do léta nevydrží.
Nepodezřívejme nové vedení policie, nejen té dopravní, z alibismu a velkohubosti. Heslo na autech Pomáhat a chránit je myšleno vážně. Snaha zaměřit se na vážné přestupky, dát pravomoci těm, kdo svému kraji rozumějí, netýrat malé hříšníčky, nekasírovat pokuty také hovoří z duše řadovým řidičům, i odborníkům.
Tak kde je chyba? Ministr Ivan Langer je s prací dopraváků víceméně spokojen: "Vnímám změnu, kterou přinesl nový ředitel. Policisté jsou více v regionech, přibylo jich o dvě stě padesát. Dokud však policejní reforma nepřinese méně administrativy, pořád to nebude stačit."
Ivan Langer věří na moderní metody práce – na elektroniku a internet. Ale hlavně chce dopravní policisty ušetřit zbytečných vyjížděk k drobným nehodám. Zda se mu to podaří, není jisté.
A i kdyby ano, budou policisté skutečně tam, kde mají být, aby zachraňovali životy a jen čas od času nestrašili? Nebude to stačit. Dokud silnice zůstanou tak špatné, jako jsou. Dokud státní úřady neuspořádají trvalé a inteligentní osvětové akce. Dokud řidič riskér nebude předmětem obecného opovržení ve své obci místo předmětem němého obdivu jako dnes.
I když policisté pomáhají a chrání, jsou částí represivní síly státu. Represe působí a má působit na zločince – ke zlepšení celkového stavu společnosti, tedy ani společnosti silniční vést prostě nemůže. Návrat Kryštofa by byl přesto zlé znamení. Znamení toho, že si policisté už znovu nevědí rady.