Sacha Sperling

Sacha Sperling | foto: www.tempsmachine.com

Krutě osamocený pubescent Sacha Sperling je váš nejlepší kámoš

  • 0
Nedávno vydaný román Bludy z nudy debutujícího Francouze Sachy Sperlinga podle kritika a publicisty Benjamina Slavíka nevzbudil v tuzemských luzích a hájích takový ohlas, jaký by si zasloužil. Proto se k němu pár měsíců po jeho vydání ve své kavárenské rubrice Špinavej pop ještě rozhodl vrátit. Myslí si o něm, že skvěle zachycuje krutou samotu dospívající duše.

Popkultura ráda popisuje dospívání. Většina těch portrétů se soustředí na bouřlivý průběh téhle životní fáze a většina vám jich může splynout do jednoho textu; obdobně se vám mohou plést alba kapel, která celou kariéru hrají rock'n'roll na pár tónech. Hrdina nekouká napravo, nekouká nalevo. Často za sebou nechá spoušť. Na jeho život přiléhá anglické punkové slovíčko riot. O dotyčném se téměř nic nedozvíte, protože on sám ještě neví, kým vlastně je. Vyčnívá z něho především póza, kterou se vymezuje vůči nechápajícímu okolí; k tomu dopomáhej sex, drogy a alkohol… Oficiálním soundtrackem k takovým rokům jsou třeba nahrávky Sex Pistols.

Nic mě nerozhodí, nic mě nenadchne

O knize

Sacha Sperling: Bludy z nudy

Přeložila Míša Řezáčová. Vydal Euromedia Grpoup - Odeon, Praha 2011, 168 stran, doporučená cena 229 korun.

Nicméně francouzský debutant Sacha Sperling je trochu jiný. Ukazuje, že můžete být navenek divoký, ale v nitru žít až zenovým klidem. Kdybyste se například chtěli rozhodovat mezi ním a nedávno česky vydanou berlínskou debutantkou Helene Hegemann a jejím románem Axolotl Roadkill, dejte přednost Francouzovi, protože se snaží o sobě mluvit pravdu. Zpovídá se cudným a zakřiknutým tónem, přitom se z té četby stává zážitkový nával. Je to hypnotická literatura napsaná minimalistickými výrazovými prostředky.
Šestnáctiletému Sachovi je všechno vlastně jedno, dostat jeho vzrušivost z nulového bodu je skoro nemožné. Vyhoděj mě ze školy? - Co se dá dělat, stane se… Máma, která mě vychovává sama a věří mi, kvůli mně probrečí celou noc. Už spolu nemáme tak hezký vztah jako dřív. Docela mě to mrzí, jenže ohled na ni brát nebudu, věci se snad srovnají. S otcem si už asi nikdy nebudu mít co říct. Zase se v noci s kamarádem sjedu, a jestli by to mohlo být nebezpečné, nevím; aspoň budu mít na pár hodin pocit, že se něco kolem děje, že nežiju ve vakuu. A tak dále…

Obálka českého vydání knihy Sachy Sperlinga

Někdy až telegraficky strohý styl se k vystižení nezúčastněnosti hodí. Má chuť šedivého městského smogu. Má atmosféru monologu někoho, kdo chce o sobě vyprávět, nikoliv předvádět, že a jak je cool. Sacha je nešťastně zamilovaný, ale do deprese ho to neuvrhne; je rád, že mu ho aspoň občas vykouří a ubalí jointa. Bere to pragmaticky. Jako to, že po docela fajn víkendu přijde škola, kde se zase bude nudit - pokud do ní vůbec dorazí.

Bez naděje na vášeň

Sacha Sperling přišel na to, že bude dobré hrdinu učinit  odtažitým, protože pak se soustředíte na každý náznak jeho emoce, a tím spíš budete chtít vědět, co si skutečně myslí a co chce. Možná se s ním ztotožníte, možná ho budete chtít pochopit, avšak sotva řeknete – jako u hrdinky knihy Axolotl Roadkill - že je sobeckým spratkem, jemuž by asi neškodilo vytnout pár facek. Vytvořil charakter, kterého nebavíte vy, ale on vás ano. Jeho chlad neznamená ignorování, nýbrž jistou ztracenost ve světě, jemuž nerozumí. Jeho sobectví neznamená primárně ignorování okolí, nýbrž především ignorování sebe sama. Kdyby se našel, nejspíš by z něho byl fajn kluk. O tomhle už psalo hodně debutujících autorů. Málokdo ale projevil takovou bezděčnost.

Sacha Sperling

Drogy z nudy nejsou - jako u knihy Axolotl Roadkill - prostředkem, kterým dát starostlivém okolí dát najevo, že na něj kašlete. Drogy jsou tady prostředkem, jak se na moment zabavit; ovšem úplně to nefunguje, takže je jich třeba mít dostatek a zvyšovat dávky. Všechno, co se zde děje, může být testem sebe sama. Autor se opakovaně ptá, zda ještě vůbec existuje, jestli se nevytratil někam do prázdna; jeho odpověď nepřichází a ve svém okolí nemá nikoho dalšího, koho by se mohl zeptat. Jako kdybyste se každé ráno řízli do předloktí a napjatě s nadějí čekali na krev, která vám potvrdí, že ještě žijete. Do klubů Sacha chodí proto, aby prostě někam chodil. Navazuje v nich tělesné kontakty, aby těch pár euro za vstup nebylo úplně vyhozenými penězi.

Sacha Sperling

Bludy z nudy jsou portrétem mladé, bolavé, k uzoufání znuděné duše, která jednotlivé dny žije pouze proto, aby už konečně skončily. Jako kdyby naděje na vášeň a nadšení pro cokoliv nemohly existovat. Když to pro vás bude příliš depresivní, nebude problém si říct, že hrdinovi je teprve šestnáct – a vyroste z toho...

Román Sachy Sperlinga lze mít za novodobou variaci výchovného románu. Na ty, které „je třeba“ vychovat, se tahle kniha nekouká skrz prsty stylem „však ty na to přijdeš sám“. Sacha Sperling je váš nejlepší znuděný kámoš. Napsal román o tom, jak kruté je cítit se sám, přestože nevynecháte žádný pařížský mejdan.


Video