"Zaměstnanci vynášeli ze závodu jednotlivé díly a doma v garážích, kde měli potřebné stroje, zbraně kompletovali. Brali to jako takové přilepšení k výplatě," popisuje místní "sport" Libor Gregor, bývalý detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
Vynášet části zbraní ze Zbrojovky nebylo po celá devadesátá léta nic obtížného. Fíglů se našlo bezpočet: stačilo prohlásit nedokončenou hlaveň za zmetek a pak ji bez potíží vyvézt s kovovým odpadem. Nebo zaměstnanci díly "voperovali" do zařízení, která mířila na opravu za brány podniku. Ti nejotrlejší pašovali hlavně pistolí v pouzdrech na brýle.
Brýle si nasadili, do prázdného obalu uložili dva kousky a při kontrole na vrátnici pouzdro drželi vysoko nad hlavou, aby kontraband nezaregistroval bezpečnostní rám. Jak bylo snadné zbraně či jejich části vynášet, dokresluje jedna z mnoha pikantérií: ostrahu měl v továrně na starosti člověk, jehož přímý příbuzný skrýval v garáži úctyhodnou kupu nakradených zbraní.
Kvetou kšefty, kvetou?
Tým pražských policejních specialistů na zbraně a výbušniny pracoval na Uherskohradišťsku od roku 1995 do léta 2001, kdy jej opustili zkušení členové. Od té doby žádný případ na povrch nevybublal. Že by místní svého "sportu" zanechali? "Jsme přesvědčeni, že bezpečnostní opatření, která jsme zavedli, zamezila tomu, aby se podobné případy opakovaly," brání firmu její mluvčí Milan Morkus.
Znalci zdejších poměrů to však vidí jinak. "Když experti z Útvaru na odhalování organizovaného zločinu odjeli, okamžitě se to tady rozkřiklo a šmelina se opět rozjela. Dokonce se snížily ceny," říká uherskohradišťský policista a jmenuje pěknou řádku lidí, kteří v obchodu jedou dál.
Zveřejnit své jméno však kvůli obavám z nadřízených, kteří - jak říká nemají zájem zasáhnout, nechce. Policejní specialisté, kteří nyní odpovídají za boj proti černému obchodu, tvrdí, že v okolí Zbrojovky je klid. "Za poslední rok se nikde na černém trhu pistole, které by evidentně pocházely z Uherskobrodska, neobjevily. Ani u nás, ani v zahraničí. Mohou to být jen ojedinělé případy," reaguje detektiv z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
Nicméně zahraniční noviny píší o tisících nelegálních zbraní, které na Západ proudí právě z Česka. "Největší část pašovaných střelných zbraní (dva až čtyři tisíce ročně) pochází z Česka a Chorvatska," stálo loni ve všech hlavních holandských denících.
Výnosný a netrestaný kšeft
V regionu na úpatí Bílých Karpat, který sužuje vysoká nezaměstnanost, zatím žije spousta lidí v nebývalém přepychu, mnohdy mají přitom jen jediný oficiální příjem - podporu či důchod. "To, co tady vidíte, není z legálního, ale vy mi to musíte dokázat," řekl kupříkladu vyšetřovateli majitel vily v Komni nedaleko Uherského Brodu.
Prodávat nelegální zbraně se zkrátka vyplatí. Zatímco v Brodě se před dvěma lety jedna zkompletovaná pistole dala pořídit za patnáct tisíc, v Praze se její cena vyšplhala na dvaadvacet a za německými hranicemi na 1500 marek.
Největším tahákem pro zločince jsou pistole ČZ 75 a 85 s prodlouženou hlavní, na kterou se dá namontovat tlumič. "Zájemci si cenili především toho, že zbraně neměly čísla. Když se pak na místě trestného činu najde taková pistole, není možné vystopovat, kdo byl jejím předchozím vlastníkem," vysvětluje Gregor.
Přestože jde v tomhle byznyse o velké peníze, tresty jsou až směšně nízké. Před rokem uherskohradišťský soud rozhodoval o trestech pro trojici zdejších kšeftařů, u nichž se při domovních prohlídkách našlo jedenáct pistolí, desítky krabic s náboji, kulovnice, samopal a střílecí tužka. A tresty? Dvanáct, čtrnáct a šestnáct. Avšak nikoliv let, ale měsíců.
A ještě podmíněně. "Máme jeden z nejhorších zákonů v Evropě. Už i Slovensko nás předběhlo," uznává policejní specialista na boj s organizovaným zločinem. "U nás, když si sběratel zapomene prodloužit zbrojní průkaz, hrozí mu stejný trest jako obchodníkovi, kterého načapáme při prodeji deseti samopalů," přibližuje absurditu paragrafů.
