Nebo že bych se mýlil? Že by se do doby svého mládí vracela paní ministryně? Že by se jí zastesklo po pořádcích nedávno minulých a doháněla tak nedostatek invence?
Ministři zdravotnictví (nejen z řad ČSSD) měli tu smůlu, že jejich návrhy nepodporovala jejich vlastní strana, na což mnohdy doplatili ztrátou důvěry a křesla (Součková, Kubinyi). Pacienti i lékaři mají zase tu smůlu, že nápady Milady Emmerové hájí (nebo alespoň nezatracuje) sám premiér Paroubek a ostatní mu "přimlčují", protože se bojí o svoje místa na kandidátkách. Neradostné, smutné, ba přímo katastrofální.
V našich zeměpisných šířkách je sice obvyklé, že politikové před volbami ztrácejí rozum a soudnost a snaží se potenciálním voličům vlichotit čímkoliv, co jim přinese potřebné hlasy.
Přístup k problémům zdravotnictví je ale prazvláštní. Ministryně Emmerová byla vybrána proto, aby sehrála podobnou roli jako kdysi ministr Fišer – nikoho nenaštvat a nahnat k urnám prosocialisticky naladěnou zdravotnickou veřejnost.
Emmerová ale nemá ani dost peněz ani dost síly, aby se jí to podařilo. Slíbené osmiprocentní platové přilepšení zdravotníkům se snížením jiných složek platu rozplynulo, boj s krajskými úřady a snaha získat vliv tam, kde ministerstvo už vliv ztratilo jsou také marné. PR proklamace v denících i týdenících, kam tiskoví guruové paní ministryně pravidelně zasílají "její" články zřejmě také nezaberou.
Bude zajímavé sledovat, zdali si předseda vlády všimne, jakou koulí na noze předvolebního rozletu ČSSD jsou tyto skutečnosti anebo zdali konečný účet vystaví voliči tím, že na Plzeňsku udělí ČSSD známku 4,9.
