Vynikající popularizátor vědy neuropatolog František Koukolík si pro své knihy často vymýšlí originální názvy. Jeho nejnovější dílo se nazývá Machiaveliánská inteligence s podtitulem Eseje ze třetí kultury v roce 2000 (Makropulos, Praha 1999). Machiaveliánská inteligence je opravdu velmi nezvyklý pojem, nicméně když se ponoříme do Koukolíkova textu, zjistíme, že k němu máme občas blízko všichni. Není to totiž nic jiného, než zásada »účel světí prostředky«. Jako politickou teorii formuloval tuto zásadu středověký státník Machiaveli v roce 1532. Proč se Koukolík tímto termínem zaštítil? »Protože se zdá, že podvádění, šizení a získávání výhod na úkor jiného příslušníka vlastní skupiny mají hluboké vývojové kořeny, stejně jako je mají spolupráce, přátelství, láska, rodičovské a sourozenecké vztahy. Náš druh Homo sapiens sapiens ze všech nechal vyrůst složitý strom s nerozlučně propletenými větvemi, jimž říkáme dobro a zlo.« A kde se vzala ta třetí kultura v podtitulku? Známý britský spisovatel a filozof C. P. Snow nejdřív rozdělil inteligenty do dvou kultur: na humanistickou a přírodovědeckou. Přitom si posteskl, že spisovatelé, filozofové a historici si příliš nerozumí s vědci, kteří rozvíjejí přírodní a technické vědy. Později napsal, že doufá ve vznik třetí kultury, která bude společným jazykem první a druhé kultury. V e své nové knize rozebírá František Koukolík to, co je mu nejbližší - chování lidí s ohledem na činnost lidského mozku, navíc ve srovnání se všemi možnými druhy zvířat. Uvádí to na příbězích známých i méně známých umělců, vědců, spisovatelů, politiků i docela obyčejných lidí. Mnohdy tak vykládá historii vědeckých objevů, většinou neznámých. Přitom se snaží zobecňovat. A koření to lehkým humorem, jakým se pyšní Angličané a někdy také doktoři. Při výkladu si vypomáhá příklady a citacemi ze světové literatury, aby se přiblížil té první kultuře. Píše brilantně,jakoby spisování bylo jeho každodenní profesí. Je to opravdu projev třetí kultury.
19. listopadu 1999
